Žiji v malém horském městečku. Mám kamaráda agronoma, u kterého doma je věčná válka.
Má dceru, zdravotní sestru, která se nedávno rozvedla, a syna, starého mládence, který neustále jezdí vydělávat peníze do zahraničí.
A když se vrátí, jeho matka a otec se po něm obvykle začnou shánět, protože mají dluhy, které musí splácet.
Většinou jim dá leva, ale někdy vyskočí, že je zbije, protože ho pořád vydírají kvůli penězům.
Jejich dcera žije ve velkém městě, a když přijede, chtějí po ní taky dřevo nebo něco jiného.
Když ji naštvou, začne křičet a škubat matce vlasy.
Když agronom obrátí 2-3 skleničky alkoholu, také skočí proti své ženě.
Komši od nich zvedli ruce, protože když se jde kolem jejich domu, je odtamtud věčně slyšet křik a řev.
Nerozvádějí se, ale ani neustupují.
A ve sváteční den, když jdou do kostela, jdou pokorně a pokorně a každému, koho potkají, říkají: “Bůh ti žehnej!”.
Když však překročí práh svého domu, hádky začínají znovu. A takhle žijí už více než 40 let.
Člověk se diví, co si myslí.
