Je mi 35 let, mám vlastní firmu, krásnou ženu a dvě dcery. Mám vlastní dům, auto, obecně mám všechno – žiju si dobře. Moji rodiče taky nestrádají, jsou v důchodu a přivydělávají si . Žijí si dobře.
Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jak žijí ostatní důchodci. Ale jednou, když jsem jel do své rodné vesnice, zastavila mě stará paní a požádala mě o svezení do centra. Viděla jsem, že žije skromně, dokonce bych řekla chudě – její tvář byla velmi hubená a unavená a oblečení několik let staré.
Řekla mi, že mou rodinu dobře zná a že ji moje žena často vozí. Pak mi začala vyprávět o svém životě.
Ukázalo se, že život osamělého důchodce není tak jednoduchý. Většinu peněz utratí za služby, například za komunální služby, a za nejnutnější potraviny. Dříve, když byl manžel paní Lidie naživu , to měla jednodušší. Se dvěma důchody je to jednodušší. Pak zemřel a život se stal těžkým. Celý život pracovala jako zdravotní sestra na chirurgii a dostávala mizernou almužnu. Bylo mi jí líto a dala jsem jí nějaké peníze , i když je nechtěla přijmout.
Pořád si říkám: co je to s naší zemí, že lidé, kteří pro ni celý život pracovali, sotva přežívají?