– Tak tedy, během svátku tě nevyhození. Připrav nám tři pokoje – mé sestry a neteř přespí. Ty sama přenocuješ v kuchyni. – Halino Vasilíno, a co když jsem jedinou majitelkou tohoto domu? Mám i papíry na to. Tak se raději nepokoušejte vejít – vyhodí vás spolu s policií.

Dobré zprávy

15.prosinec 2023

Dnes jsem po práci zamířila k obchodnímu centru Palladium, abych si včas nakoupila dárky na novoroční oslavu u staré známé. Už za dva týdny přichází Štědrý den a moje kamarádka Olga Kovářová mě pozvala, aby se sešla naše rozlehlá parta: její dcera s manželem a dětmi, moje sestra, a moje neteřstudentka Běla.

S Olgou jsem si po letech pevně zvykla, takže jsem chtěla mít dárky připravené už dopředu. Vždycky jsem uměla výběr dobře, ale balení a radost z darování byla moje největší slabost. Představovala jsem si, jak se potuluji po uličkách vyzdobených světýlky, vybírám drobnosti a sleduji, jak prodavač pečlivě balí nákupy do lesklého papíru.

Moje nálada ale okamžitě zčernala, jakmile jsem vyšla z parkoviště. U mého auta už na mě čekala Rita, sestra mého bývalého manžela.

Ahoj, Válko! pozdravila mě s chladným úsměvem. Co tak dlouho? Už se mi nohy zmrzly.

Dobrý den, Rita. Taky jsem tě tady nečekala.

Proč? Vždyť jsme rodina, odpověděla mírně zrazačeně. Alespoň dvacet let nás tak považovali.

Naštěstí už ne, zkrátka jsem chtěla otevřít dveře auta, ale Rita mě zastavila.

Poslouchej, Válko, mám k tobě prosbu. Nebyl jen já, ale celá naše rodina.

Jakou rodinu, Rita? Už rok se neozývám vaší rodině a nemám žádný důvod plnit vaše žádosti, řekla jsem, snažíce se zachovat chladnou hlavu.

Jen poslouchej. Nevím, jak jste s Michalem dělili majetek, ale máma pořád tvrdí, že dům, ve kterém bydlím, patří naší rodině.

Koupili jste ho spolu s Michalem, on ho deset let pořádně vybavil. Všichni jsme se v tom domě scházeli na Nový rok i na Velikonoce. A teď co?

Máma chtěla k svým osmdesátým narozeninám v květnu pozvat celou rodinu na terasu, jak jsme to vždycky dělali. A ty nás nepustila. Vyrazila jinde.

Co tím chceš, že mi to říkáš? zeptala se Rita. Jsem jezdila k Olze, vydala jsem se a zapomněla jsem tě požádat.

Zapomeňte na naše rodinné setkání v mém domě. Když jsme se s Michalem rozvedli, dohodli jsme se, že byt, auto a garáž patří jemu, dům zůstane mně. Všechno jsme to podepsali úředně. Teď můžete pořádat setkání v jeho bytě. Konec.

Rita, máma chtěla, abychom 31. prosince pozvali hosty do domu, jak dříve. Počet lidí bude tak velký, že nevíme, kde všichni složíme postel, řekla jsem.

Gala Vasilová a tohle požádala? To je překvapení! Dvacet let mi jen lhala a teď chce pomoci? Řekni jí, že nesouhlasím a dej rodině rezervaci v hotelu.

S těmito slovy jsem nastartovala auto. Už jsem neměla chuť jít na nákupy. Zítra nakoupím, pomyslela jsem si a vyrazila domů.

S Michalem jsme spolu žili téměř dvacet let. Ten dům, o kterém Rita mluvila, jsme koupili před deseti lety. Před rokem mi muž prohlásil: V čtyřiceti pěti letech život nekončí, a slíbil, že bude bydlet s mladou sekretářkou. Nesnažila jsem se ho držet, ale také jsem nechtěla ztratit vše, co jsem si v domě vybudovala. Michal dostal dvoupokojový byt v Brně, Škodu Octavia a garáž.

Zůstala mi jen dívkastudentka Běla, takže jsem se nechtěla spoléhat na společný účet. Před několika dny mi Běla zavolala:

Mami, nebudu tě mít proti sobě? Přijedu na Vánoce domů na prázdniny.

Po tom jsem souhlasila s Olgou v její společnosti nebudu trpět samota. Věděla jsem ale, že Rita nepřestane nedala by se jen tak.

Ve stejný večer mi zavolala bývalá tchyně:

Valentino, neberete si na sebe moc? Převzala jsi Míša dům a teď se chystáš na nás útočit?

Tak ať je! Na Štědrý den se sejdeme v našem domě v tom, kde můj syn laskavě dovolil, aby ses u nás ubytovala. Rozumíš?

Dobře, nebudeme tě během svátků vyhazovat. Připrav tři ložnice moje sestry a neteř zůstanou na noc, já spím v kuchyni.

Gala Vasilová, a co kdybych byla jedinou vlastníčkou toho domu? Mám i papíry. Nesnažte se mě dostat ven, policii už volám.

Uvidíme, kdo koho vyhodí! Připrav pokoj, přineseme si všechny potraviny, nemusíš nic vařit. A nezapomeň, že tento Nový rok si to zapamatuješ na celý život!

Myslela jsem si, že moje tchyně už nezná spravedlnost. Vždycky jsem byla považována za nejlepší ze svých nevěst ostatní se nakonec podřídily a uznalí její autoritu. Teď, když se s Michalem rozejdeme, slova bývalé tchyně vzbudila jen údiv: co si představují, že jim vyjde?

Mezitím v Galině Vasilové plánovali:

Rito, s Alexem zodpovídáte za nákup potravin. Kupte co nejvíc dopředu, budeme vařit večer 31. a ráno 1. ledna.

My s tebou budeme dělat studený talíř, Světlana a Olinka saláty. Vše rozložíme do krabic, nádobí na stůl vezmeme od Války má dva servírovací sety.

Mami, co když se Válka postaví a nedovolí nám vstoupit?

Ať se snaží! Budeme dvanáct, celá rodina. Bude se stydět. Představ si, že otevře dveře a na verandě stojí strýc Karel, teta Lída, Lenka s Natálií a další. Pustí nás? Samozřejmě, že jo!

31. prosince v 21:00 před domkem na Východní ulici (č.14) zastavily čtyři auta.

Divný, světla nesvítí. Možná Válka není doma?

Kde by mohla být? V domě je. A možná i Běla. Schovávají se, co? usmála se Gala Vasilová. Zavolej.

Nikdo neodpověděl, dveře zůstaly zavřené.

Počkej, mám klíče, řekla Gala a otevřela branku. Celá skupina vstoupila na dvoře.

Počkejte, otevřu i dům. Zapněte světlo a vhoďte věci do kuchyně, rychle připravíme stůl. A Válka ať se schová, nebudeme ji zvát.

Po dvaceti minutách zazněl v chodbě hluk.

Tak tady je paní, řekl Alex, ale nebyla to naše paní.

Mezitím jsem pomáhala Olze s přípravou stolu, když zazvonil můj telefon.

Paní Valentina Novotná? Ve vašem domě se spustila alarmová signalizace, dorazila policie.

Tady jsou dvanáct lidí, tvrdí, že jsou naše rodina a jsou zde s vaším souhlasem.

Já jsem žádné povolení nedala. Jasně, jsou to příbuzní mého bývalého manžela, nepřišli pozvaní.

Pošlete hlášení?

Samozřejmě. Ale moment, nejsem ve městě, vrátím se až pozítra.

Nežádaní hosté museli čekat na výsledek výslechu. Když dorazili k Galině Vasilové, saláty už tekly, horké jídlo vychladlo.

Když jsem se vrátila domů, zavolal mi Michal a chtěl, abych podala výpis.

Myslel jsem, že jsi zamkla dveře, ne? Jak jsi nepoznala? ptal se.

Neměnila jsem zámek, jen jsem nasadila zámek, co jsem měla, a použila alarm.

Proč jsi po odchodu zamkla starý zámek, když má máma klíč?

Věděla jsem, že máma přijde s hosty. Nechtěla jsem, aby se nechtěně vtrhli.

Takže jsi je úmyslně přilákala, aby je policie chytila?

Míša, tvoje rodina si mohla Nový rok užít u sebe, ale rozhodla se přijet k policii. To nebyla moje vina.

Proč jsi Ritu neinformovala, že dům bude pod alarmem?

Na vchodových dveřích visí cedule Ochrana policie, všichni čtou.

Řekni to mami, Ritě, Alexovi a všem ostatním, že už k nám nebudou vítáni.

Tentokrát jsem podala výpověď, ale podobné už nebudou. Budou čelit plnému zákonnému trestu.

Zůstávám přemýšlet, jestli je správné, že bývalí příbuzní zasahovali do mého klidu. Co si o tom myslíte? Napište mi do komentářů. Líbí se vám tento den?

—

Přestože se mi zdá, že celý ten výlet byl spíše souborem zmatků než radosti, těším se, až se nad tím budu v klidu zamýšlet a najdu v tom nějaký klid.

Rate article
Add a comment