Monika říká… Jako dítě jsem musel žít v sirotčinci, otce ani matku jsem nikdy neviděl, takže o mně říkali, že jsem sirotek, a to mi bylo teprve pět let.
Život v sirotčinci byl pro mě velmi těžký. Nestarali se tam o nás, a když jsme dosáhli plnoletosti, vyhodili nás odtamtud. Chtěl jsem jít na univerzitu, ale vychovatelům se ten nápad nelíbil. Skoro každý z nich mi to řekl:
-Nebudeme tě tu držet déle, než je nutné, jdi na technickou nebo odbornou školu, tam budeš aspoň chytřejší!
Neměl jsem kam jít, takže když jsem školu dokončil, už jsem měl povolání, které se mi vůbec nelíbilo. Chtěla jsem pracovat někde jinde, ne jako účetní. A jiná možnost nebyla.
Jsem ráda, že se v 21. století vláda rozhodla přidělit sirotkům bydlení. Samozřejmě, že jsem také dostala byt, ale ten jsem dostala až ve dvaceti letech.
Můj byt byl v dobrém stavu. Dva měsíce poté, co jsem v něm bydlel a přestěhoval si všechny věci, jsem potkal svou lásku. S Markem jsme spolu chodili asi dva roky a pak jsme se rozhodli, že se vezmeme.
V příštích letech jsme neplánovali mít děti, chtěla jsem, abychom se nejprve dobře postavili na vlastní nohy. Dokonce i manželova matka říkala:
Je lepší, když teď potomky mít nebudete, jste příliš mladí, takové starosti teď nepotřebujete.
Vždycky jsem věděla a často jsem si všimla, že manželova matka chce, abych se s ním rozešla, neustále se s ním kvůli tomu hádala. Protože přišel s nějakou holkou, která ani neměla rodiče, byla sirotek. Co když byl její otec narkoman a matka alkoholička? Děti v dětských domovech jsou špatně vychované a bez vzdělání.
Po několika měsících na to tchyně zdánlivě zapomněla, ale vždycky se tvářila tak pokrytecky….. O nějaký čas později jsem byt koupila. Uplynul další čas a manželova matka mě opět začala otravovat, mluvila pořád dokola o tom samém:
Do tohohle jednopokojového bytu se nevejdeš. V čem je problém, vezměte si půjčku, prodejte garsonku a kupte si něco společně. Nakonec bude dost peněz na dva pokoje. Budete mít děti, a kam se tedy do toho jednoho pokoje vejde dítě?
Nakonec mě přemluvila tchyně. Rozhodla jsem se, že půjdu do banky a vezmu si půjčku, a pak si můžete našetřit na auto. Možná měla manželova matka pravdu?
Jednoho dne jsem se vracela unavená večer domů a už jsem se chystala vstoupit do bytu, když jsem si všimla pootevřených dveří. Slyšela jsem, jak někdo mluví. Hned mě napadlo, že je tam Mark s jinou dívkou, ale ne, podle hlasu jsem poznala, že se s ním hádá jeho matka.
-Bylo by dobré, kdyby ses s ní rozvedl. Potkáš někoho jiného , kdo je mnohem bohatší a má zámožnou rodinu. Radím ti, bude ti líp, když se s ní rozvedeš. Ale zkus být ještě dva roky trpělivý , ona si vezme půjčku a pak budeš mít větší byt . Později ho můžeme prodat a vy na rozvodu něco málo získáte . Částku, za kterou byt prodáte, si rozdělíte napůl . Nebo si možná necháte auto.
Manžel na sebe nemyslel, ale řekl: Co bude potom s Monikou, nemá kam jít?
-Na tom nezáleží, nejdůležitější je, že dostaneme peníze. Děti z dětských domovů jsou odsouzeny k tomu, aby byly samy. Jsem rád, že už ji nemiluješ a že se s ní můžeš rozvést.
Nemohl jsem si pomoct . Šel jsem do kuchyně, dal manželovi pěstí do obličeje a vyhodil jeho sobeckou matku z domu.
Bez ohledu na to, jak moc se s manželem milujete, je důležité mít vlastní peníze a nikomu nevěřit.
