**„Ty nemáš svědomí! Ty nemáš děti, ale já jsem matka!“ — Jak moje švagrová rozpoutala skandál na mém výročí, aby nemusela vracet dluh**
Mé pětatřicáté narozeniny měly být klidné, bez velké parády. Jenže život umí proměnit i tu nejobyčejnější událost v plnohodnotné drama. Měsíc před oslavou mi zavolala Lenka – manželova sestra, se kterou jsme od začátku měly napjatý vztah.
„Kde budeš slavit narozeniny?“ zeptala se tak, jako by už balila kufry.
„Ještě jsem o tom nepřemýšlela,“ vykoktala jsem zmateně. Bylo příliš brzy na plány, zvlášť když jsem znala Lenčiny způsoby.
„Aha, takže peníze máš. Půjč nám s Honzou pět tisíc. Strašně to potřebujeme, vrátíme do čtrnácti dnů,“ začala úpěnlivě žadonit tím tklivým hlasem, který mi vždy běhal po zádech.
Nerada půjčuji, a už vůbec ne lidem jako Lenka. Od prvních měsíců našeho známi se snažila „vyprosit“ peníze – jednou na děti, podruhé na opravu, potřetí na údajně zničenou techniku. Vždycky jsem odmítla – zdvořile, ale pevně. Až do té chvíle.
„Děti mají horečku, potřebujeme léky,“ dorazila mě svým „svatým“ argumentem.
Povolila jsem. Poslala jsem peníze na její účet. Utekly dva týdny – ticho. Měsíc – ani slovo. Rozhodla jsem se, že jí na oslavě připomenu.
Slavili jsme v útulné hospůdce. Hosté se vesele bavili, zněly přípitky. Ale já jsem se necítila v klidu. Lenka s manželem přišli včas, povídali si, jedli, smáli se, jako by se nic nestalo.
„Půjčila jsem tvé sestře pět tisíc na léky pro děti, slíbila, že vrátí do čtrnácti dnů,“ zašeptala jsem manželovi, když si všiml mého napětí.
„Nevrátí,“ utnul to bez mrknutí oka. „Mně už pět let dluží tři tisíce. Znám ji – ty peníze neuvidíš.“
Přesto jsem se rozhodla promluvit.
„Lenko, ahoj. Díky, že jste přišli. Chtěla jsem si říct…“ začala jsem opatrně, jako po tenkém ledě.
„Všechno je tu úžasné!“ přerušila mě, zatímco mě políbila na tvář. „Jídlo božské, ten salát s kukuřicí – dáš mi recept?“
„Ne to. Před měsícem sis ode mě půjčila peníze…“
Lenka se zasmála a zaklonila hlavu:
„Pět tisíc? Kdy jsem ti je brala? Vždy se mi vymluvíš, nic si nepamatuju. Vymýšlíš si, nebo co?“
Ztuhla jsem.
„Poslala jsem ti je na účet, na léky. Můžu ti ukázat převod, když nevěříš,“ řekla jsem, zatímco mi tváře hořely.
Lenka nejprve zbledla, ale rychle se vzpamatovala.
„Aha, jo… to bylo. Jenže já si nezapamatovávám věci, které mě nezajímají,“ procedila mezi zuby a zkřížila ruce.
„Slíbila jsi vrátit do čtrnácti dnů. Už je to měsíc, chtěla bych je zpátky…“
A pak to začalo.
„Ty nemáš svědomí?!“ vykřikla tak, že se všichni u vedlejších stolů otočili. „Moje děti byly nemocné, a ty po mě chceš peníze! Tobě to nepochopíš, ty přece žádné děti nemáš!“
Jako by mě někdo udeřil. Lenka šla do útoku.
„A co dárek? Koupili jsme ti dárek! Jen jsme ho zapomněli doma. A stál pět tisíc! Takže jsme vyrovnaní. Nečekala jsem od tebe takovou chamtivost!“
„Jaký dárek? Nic jste mi nedali,“ zašeptala jsem ohromeně.
„Zapomněli! Ale existuje!“ zařvala Lenka. „Už je to jedno, odcházíme! Honzo, pojď! Tady nás neváží!“
Jej muž dojedl kuřecí stehýnko, utřel si rukávem ústa a mlčky ji následoval.
Jakmile odešli, přistoupila ke mně tchyně – Alena Vladimírovna. Klidně mě vzala za ruku a odvedla stranou.
„Můžeš si za to sama, žes jí půjčila. Já své dceři nedávám. Když už, vím, že nevrátí. Těch pět tisíc šlo na náhrdelník, který jsi jí viděla na krku.“
Zatajil se mi dech.
„A žádný dárek pro tebe nikdo nekoupil. Výmysl. Radši poděkuj, že tě neokradla víc. Ber to jako ponaučení,“ řekla a mrkla na mě, jako by mi právě předala životní moudro.
Lenka s námi přestala mluvit. Uběhlo osm měsíců. Žádný hovor, žádná zpráva. A pak najednou – nepřišlo přání. A ona se urazila.
„Myslela jsem, že aspoň pošlete převod,“ zavolala a vyčítavě to hodila do éteru.
„A tobě nic nedošlo?“ podivil se manžel. „Podívej se do loňského října. Pět tisíc.“
„Užasný vtip!“ zavrčela a práskla sluchátkem.
Víc jsme se neoslovili. Setkaly jsme se až po pěti letech – na pohřbu Aleny Vladimírovny. O půl roku později se prodal její byt, peníze se rozdělily. A od té doby nikdo z nás nezačal první. A upřýA někdy mi přijde, že to tak mělo být od začátku.