Svatba má být už za týden, když mi dnes oznámí, že se nechce vdávat. Všechno už je zaplaceno místo, dokumenty, prstýnky, dokonce část rodinné oslavy. Měsíce se věnuji přípravám a organizaci.
Celou dobu našeho vztahu jsem si byl jistý, že se chovám správně. Pracuji na plný úvazek a přesto dávám každý měsíc stranou skoro pětinu výplaty pro ni na kadeřníka, manikúru nebo cokoli, co si přeje. Nedělám to proto, že by sama nevydělávala má svůj vlastní příjem, se kterým nakládá podle sebe. Já nesu ty výdaje, protože věřím, že jako muž a partner je to moje povinnost. Nikdy jsem ji nepožádal o peníze na domácnost. Platím večeře, kino, výlety, veškeré naše trávení volného času.
Rok před svatbou jsem udělal velké gesto navrhl jsem, že vezmu celou její rodinu k moři. Nejen rodiče a sourozence, dokonce i neteře, synovce a dvě sestřenice. Bylo nás opravdu hodně. Abych to zvládl, bral jsem si přesčasy, nekupoval jsem si nic pro sebe, šetřil jsem každý měsíc. Když se vše uskutečnilo, zaplatil jsem ubytování, dopravu, jídlo každý detail. Byla šťastná, její rodina vděčná. Nikdo netušil, že to pro ni vlastně nic neznamená.
Když mi teď říká, že chce vztah ukončit, vysvětluje mi, že jsem byl moc. Že jsem vyžadoval příliš mnoho lásky, pozornosti, blízkosti. Že jsem jí pořád objímal, psal, chtěl vědět, jak se má. Že ona taková nikdy nebyla, že je spíš chladnější povaha, a že jsem ji dusil. Prý ode mě očekávám něco, co mi nemůže dát.
Zmiňuje také něco, co nikdy předtím neřekla že ve skutečnosti nikdy nechtěla svatbu. Říká, že přijala moje žádost jen proto, že jsem moc naléhal. Že jsem do všeho zapojil její rodiče a to ji svazovalo. Požádal jsem ji o ruku v restauraci před její rodinou. Pro mě to byl krásný krok, pro ni past. Prý nemohla přede všemi odmítnout.
Pět dní před obřadem, kdy je už všechno hotové, mi řekne pravdu. Vysvětluje, že měla pocit, jako bych jí vnucoval život, o který vlastně nestála. Že jsem pro ni dělal až moc a ona se kvůli tomu cítila vázaná, zavázaná, nepříjemně. Že raději odejde, než by žila něco, co není pro ni.
Po tomhle rozhovoru odchází. Žádné hádky, žádné prosby, žádné snahy dát věci do pořádku. Zůstávají smlouvy, zaplacené účty, plány a zrušená svatba. Ona na svém rozhodnutí trvá. Tím všechno definitivně končí.
Právě tento týden pochopím, že být mužem, který všechno platí, všechno zařídí a je vždycky k dispozici, ještě nezaručuje, že s vámi někdo opravdu zůstane.