Marek a Tereza byli manželé už dva roky. Silně se milovali, ale často mezi nimi vznikalo napětí kvůli vztahu Terezy s tchyní.
Tereza byla milá a dobrosrdečná. Vždy se snažila zavděčit okolí, především novým příbuzným.
Přestože se hodně snažila, Tereza cítila chlad a odtažitost ze strany paní Novotné.
Tchyně nikdy přímo nic špatného neřekla, ale její pohledy, intonace a drobné narážky ji nechávaly cítit se jako nechtěný host.
Po každé návštěvě u paní Novotné se Tereza vracela domů velmi rozrušená.
– Marek, mám pocit, že mě tvoje máma nemá ráda, – svěřila se ustaraně manželovi.
V těchto chvílích Marek povzdechl a odložil knihu, kterou četl, s dotazem:
– Co si zase vymýšlíš? Máma tě respektuje, ona je prostě taková uzavřená. Víš přece, jak těžké to pro ni bylo, když po tátově smrti zůstala sama na výchovu nás.
– Chápu, že to měla těžké, ale proč mám pak pocit, že mě za zády neustále kritizuje?
– To jsou jenom tvé představy, Terezo…
– Ne! Říkala jsem ti, jak jsem slyšela rozhovor paní Novotné s tvou babičkou. Říkala, že jsem nemehlo a nelíbím se jí, – připomněla manželovi Tereza.
– Přesně nevíš, o kom mluvily. Raději si promluvme o něčem příjemném. Co takhle zajít zítra do kina na nějakou novinku? – změnil téma Marek.
Tereza však nedokázala své obavy jednoduše odhodit. Věděla, že tchyně její rodinu nemá ráda, i když to nikdy otevřeně neřekla.
Po další návštěvě u rodičů manžela se Tereza rozhodla své pochyby rozptýlit.
Při další návštěvě u tchyně si plánovala vzít s sebou diktafon.
Tereza nenápadně zamířila do kuchyně a schovala malý diktafon do utěrek, který si koupila před několika měsíci na nahrávání přednášek na univerzitě.
Poté se snažila chovat normálně a pomáhala paní Novotné s přípravou večeře.
Když se vrátili domů, Tereza šla spát beze slova o svém plánu.
Další den mlčky zamířila k tchyni, údajně pomoct s domácností, ale ve skutečnosti chtěla dostat zpět diktafon.
Tereza ho našla tam, kde jej nechala. Chvějící se vzrušením se vrátila domů.
Večer, když Marek přišel z práce, přistoupila k němu s tajemným výrazem:
– Marku, musíme si něco poslechnout, – řekla a držela v rukou diktafon.
– Co to je? – zeptal se překvapeně manžel, sundavající kabát. – Diktafon? Co na něm je?
– Jen to prosím poslechni, – naléhala Tereza a spustila nahrávku.
Nejprve byly slyšet obvyklé zvuky kuchyně: šum vody, cinkání nádobí, hovory o počasí.
Pak se ozval podrážděný hlas paní Novotné. Bylo slyšet, že někomu telefonuje.
Jakmile jí někdo odpověděl, její hlas se stal ještě hlasitějším a ostřejším.
– Nemůžu se uklidnit. Kam jen můj syn koukal, když si ji bral? Tohle nemehlo neumí ani vařit! – začala rozhořčeně. – A vůbec, odkud se vzala? V jejich rodině ani čajník pořádně neuvaří! A jeho matka je stejná hospodyně jako její dcera. Jsou takoví všichni…
Následovaly ještě tvrdší komentáře o Terezinu vzhledu, jejích způsobech a rodině.
Paní Novotná se pak vlídně rozloučila se svým protějškem a pustila televizi.
Tereza nahrávku vypnula. Podívala se na Marka s nadějí i strachem.
– A teď vidíš, že jsem měla pravdu? – zeptala se, snažíc se potlačit slzy.
Marek z možnosti nemluvit zahanbeně klopil oči. Cítil se trapně a zmateně.
Na jedné straně chápal, že se matka chovala nevhodně, ale na druhé straně mu bylo těžké přijmout, že Tereza podloudně poslouchala její rozhovory.
– Máma byla vždycky upřímná, – konečně řekl a podíval se zpět na svou ženu. – Možná to prostě řekla v afektu…
– Má obavy?! – vykřikla Tereza, cítíc se zradená. – Takové obavy, že uráží mou rodinu a mě?! Pořádná omluva to teda!
– Možná je jen nervózní… Zkusme si s ní v klidu promluvit, vysvětlit…
– Ne, Marku! Už nechci snášet tyto ponížení! Pokud mě nedokážeš ochránit, musíme přehodnotit náš vztah! – s těmito slovy Tereza vyběhla z místnosti, nechávajíc Marka samotného s těžkými myšlenkami.
Chápal, že situace vyžaduje okamžité řešení, ale nebyl si jistý, jak správně postupovat.
Později toho večera, když se vášně trochu uklidnily, se Marek rozhodl zavolat matce.
Vysvětlil paní Novotné situaci a požádal ji, aby se za svá nehezká slova Tereze omluvila.
– Mami, tohle je nepřijatelné…
– Ona mě tajně poslouchala? Nahrála můj rozhovor na diktafon? Kdo jí to dovolil?! Kdo to schválil?! Zavolám policii a nechám ji zatknout za narušení soukromí! – spustila žena. – A ty chceš, abych se po tom všem omluvila? To ona by mi měla líbat nohy a prosit za odpuštění!
– Mami, dost! – přerušil ji Marek ostře. – Uvědomuješ si vůbec, co říkáš?
– Uvědomuji! Velmi dobře tě slyším! Ať se Tereza už v mém domě neukazuje! Slyšíš mě? Slyšíš? Ještě prozkoumám, jestli nerozházela diktafony po celém domě. U sebe doma není ani možné říct slovo! – paní Novotná začala plakat. – A ty, místo abys bránil matku, stojíš na její straně! Zítra půjdu na univerzitu a budu žádat, aby tu zmiji vyloučili!
– Neodvažuj se to udělat! – zakřičel do telefonu rozčilený muž, uvědomujíc si, že matka přepískla.
– Neptám se na tvůj souhlas! – povzdechla paní Novotná a ukončila hovor.
Marek se ještě několikrát pokusil matce dovolat, ale bez úspěchu.
Aby nezpůsobila další problémy, rychle zamířil k ní domů, aby si promluvil a přesvědčil ji, aby nikam nechodila a Tereze nedělala ostudu.
Paní Novotná mu však ani neotevřela dveře, protože tušila, o čem bude řeč.
Když se žena uklidnila, rozhodla se nikam nechodit, ale prostě dceřinu nevěstku do domu nepouštět a nabádat syna proti ní.
Marek brzy pochopil její plán, a proto začal k rodičům jen zřídka chodit.