Stárnutí není něco, proti čemu bychom měli bojovat je to něco, čeho bychom si měli vážit.
Věk ti neubírá krásu, hodnotu ani tvé vnitřní světlo. Spíš naopak, s každým dalším rokem se tyhle věci ukazují ještě víc. Postupně z tebe opadávají vrstvy cizích očekávání a zůstává jen to, kým doopravdy jsi člověk, takový jaký je, bez ruchu okolního světa.
Čas tě nijak neumenšuje očišťuje tě. Zaobluje ostré hrany, které už ti neslouží, a posiluje ty části tebe, na kterých opravdu záleží. Učí tě opustit vše, co sis nikdy opravdu neměl nést snahu stále někoho ohromovat, snahu patřit kamkoliv, touhu být vším pro všechny.
A právě v tomhle uvolnění se děje něco významného.
Stáváš se více sám sebou než kdy dřív.
Vrásky na tváři nejsou znamením, že mládí mizí jsou mapou smíchu, smutku, odvahy a lásky. Šediny ve vlasech neznamenají, že něco ztrácíš jsou korunou zkušeností, důkazem všech zápasů, které jsi vedl, i drahocenných okamžiků, které jsi prožil.
S věkem přichází jasno.
Miluješ vědoměji.
Mluvíš upřímněji.
Držíš si blízko to, na čem záleží, a bez výčitek pouštíš to, co pro tebe důležité není.
Stáří z tebe neubírá.
Dělá tě hlubším. Moudřejším. Celistvějším.
Proto vítaj každý nový rok ne se strachem, ale s vděčností za moudrost, kterou jsi získal, za sílu, kterou jsi v sobě objevil, a za výjimečného člověka, kterým se stále stáváš.