Jmenuji se Anna a ráda bych se s vámi podělila o podrobnosti ze svého života v naději, že se mi uleví.
Rozvod rodičů mě připravil o matčinu lásku a otcovu ochranu.
Odešla jsem žít k prarodičům, kteří mě však nenávidí.
Podle nich se jim jejich syn od mého narození tolik nevěnuje. Proto se ke mně chovají dost chladně.
Aby pomohli své milované dceři, starají se prarodiče i o její děti, ale péči o mě přenechávají….
Je mi 15 let a musím být jako matka svým sestřenicím, kterým je 5 a 8 let, aniž bych sama věděla, co mateřská láska znamená.
Celý můj den se točí kolem rozmarů mých starších bratranců a sestřenic.
V létě, když nejsem ve školce, trávím celé dopoledne tím, že honím malé děti a dohlížím na to, aby si neublížily nebo něco nerozbily, protože mi pak čůrají na hlavu.
Když je pak konečně uložím k odpolednímu spánku a stihnu si dát svačinu, musím uklidit dům babičky a dědy.
Považují to za mou povinnost.
Stala se ze mě opravdová Popelka.
Kvůli tomu všemu nemám čas se dobře připravit do školy.
Když během školního roku potřebuji čas na učení, babička mi nadává a říká, že ze mě stejně nebude nic víc než služka.
To všechno mě tíží, a tak chci studovat a vypadnout z tohohle domu.
Nemám žádné přátele, žádnou lásku…
