Stala se služkou: Když se Alena rozhodla znovu vdát, syn Petr s manželkou Kateřinou byli šokovaní a …

Dobré zprávy

Stala se služkou

Když se Marie rozhodla, že se znovu vdá, její syn Petr s manželkou Lenkou seděli v obýváku pražského bytu jako opaření. Nemohli uvěřit, co právě slyší a nevěděli, jak se správně zachovat.

Maminko, jste si jistá, že v tomhle věku chcete měnit život od základu? zamyšleně se ptala Lenka, nervózně si propletla prsty.
Mami, proč taková rychlá rozhodnutí? nevydržel Petr. Chápu, že jste už dlouho sama, věnovala jste mi celý život, ale teď se vdávat… Přijde mi to unáhlené.
Jste mladí, proto to vidíte takhle, odpověděla klidně Marie. Je mi třiašedesát a nikdo neví, kolik času ještě zbývá. Mám právo prožít ten zbytek s někým, koho mám opravdu ráda.
Tak nespěchejte s tím úředním potvrzením, zkoušel Petr matku přesvědčit. Znáte Honzu sotva pár měsíců a jste ochotná kvůli němu vše změnit?
V našem věku se nevyplatí čekat, rozhodně odvětila Marie. A co mám vědět? Je o dva roky starší, bydlí s dcerou a jejím mužem v bytě 3+1, má slušný důchod, chalupu ve středních Čechách.
Kde budete bydlet? kroutil hlavou Petr. Vždyť spolu žijeme a další člověk by se sem nevešel.
Nemusíte mít strach, Honza nám nechce vzít ani centimetr. Přestěhuju se k němu, jejich byt je větší, s jeho dcerou jsme si porozuměly, jsou to dospělí lidé, žádný problém nevidím, popisovala Marie.
Petr byl nervózní, Lenka se ho snažila uklidnit.
Jsme možná sobečtí, přemýšlela nahlas. Je pro nás pohodlné, že vám Marie pomáhá, často hlídá Klárku. Ale ona má právo na vlastní štěstí. Jestli ta možnost přišla, nesmíme jí bránit.
Mně by nevadilo, kdyby žili spolu, ale proč svatba? nechápal Petr. Nepotřebujeme svatební šaty a oslavy s tombolou.
Lidé jejich generace si potřebují věci pojistit, mít jasno, hledala důvody Lenka.
Nakonec se Marie opravdu vdala za Honzu, s nímž se seznámila úplně nečekaně na náměstí. Brzy se stěhovala do jeho bytu. Začátek byl idylický rodina ji přijala, manžel se choval hezky a Marie uvěřila, že si na sklonku života zaslouží šťastné dny. Jenže zanedlouho se role v nové domácnosti začala pomalu měnit.

Mohla bys dnes udělat k večeři svíčkovou? zjišťovala Lucie, Honzova dcera. Sama bych ji uvařila, ale práce mě válcuje, na nic nemám čas a vy máte volno.
Marie pochopila narážku a postupně převzala vaření, nakupování, úklid, praní, dokonce i péči o chalupu.
Teď jsme manželé, ta chalupa je naše společná, prohlásil Honza. Lucie s Tomášem tam nemají čas jezdit, malá Simona je ještě malinká. Budeme na to sami.
Marie neprotestovala. Měla ráda pocit, že tvoří součást velké rodiny, kde se lidé navzájem podporují. S prvním manželem to nikdy nezažila byl líný, vypočítavý, a když bylo Petrovi deset, prostě odešel a už o něm dvacet let neslyšeli. Teď se však Marie cítila, že je vše správné; domácí práce ji neunavovaly a práce brala s radostí.

Mami, jak chceš makat na chalupě? snažil se Petr argumentovat. Vždyť ti po každé cestě stoupne tlak, stojí ti to za to?
Jistě, baví mě to, usmála se Marie. Když s Honzou sklidíme zeleninu, bude jí dost i pro vás, určitě se rádi podělíme.
Petr však začal pochybovat. Za několik měsíců je totiž nikdo z Honzovy rodiny nepozval ani na kávu. Petr s Lenkou několikrát zvali Honzu k sobě, on sliboval, ale nikdy neměl čas, náladu, nebo chuť. Nakonec se smířili, že noví příbuzní si je příliš k tělu nepustí. Hlavní však bylo vědět, že je maminka spokojená.

Zpočátku byla Marie skutečně šťastná. Práce jí nevadila. Ale povinnosti se množily a najednou ji to začalo mírně tížit. Honza po každém příjezdu na chalupu jen vzdychal, že ho bolí záda nebo srdce, a Marie vše dělala sama skládala větve, shrabovala listí, odnášela odpad.
Zase guláš? nakrčil nos Tomáš, Luciin manžel. Měli jsme ho včera, čekal jsem něco jiného.
Stihla jsem akorát to, omlouvala se Marie. Prala jsem záclony, věšela je zpátky, byla jsem unavená, šla jsem si lehnout.
Já guláš moc nemusím, odstrčil talíř Tomáš nespokojeně.
Zítra nám Marie připraví hostinu, uvidíte, ozval se Honza.
A skutečně druhý den byla Marie celý den v kuchyni, večer se vše snědlo během pár minut, pak uklízela a to samé se pořád opakovalo. Jenže s Lucií a Tomášem přibývalo nespokojených poznámek a Honza se přidával na jejich stranu z Marie se postupně stala služka.

Nejsem žádná holka, taky se unavím. Proč mám všechno dělat sama? ozvala se jednou Marie.
Jsi moje žena, proto udržuješ pořádek v domě, zamračil se Honza.
Jako tvoje žena mám mít nejen povinnosti, ale i práva, rozplakala se Marie.
Pak se vždy uklidnila a znovu se snažila udržovat domácí pohodu. Ale jednoho dne už to neunesla. Lucie s Tomášem se chystali k přátelům a chtěli nechat malou Simonu doma.
Simona může zůstat s dědou, nebo jít s vámi, já dneska jdu k vnučce na narozeniny, řekla Marie rozhodně.
Proč bychom se měli všichni podřizovat vám? rozčílila se Lucie.
Nemusíte, ale já vám taky nic nedlužím, připomněla Marie. Říkala jsem vám v úterý, že má vnučka narozeniny. Ignorovali jste to a teď byste mě ještě chtěli držet doma.
To snad ne! rozzuřil se Honza. Lucii to zruší plány a tvoje vnučka je malá, stačí gratulace zítra.
Nic se nestane, když půjdu s vámi k mým dětem, nebo zůstaneš se Simonou, dokud se nevrátím, rozhodně trvala na svém Marie.
Věděla jsem, že tvoje svatba bude katastrofa, štěkla Lucie. Vaří průměrně, doma nemá pořádek, a myslí jen na sebe.
Myslíš to po všem, co jsem tu udělala? obrátila se Marie k Honzovi. Hledal jsi opravdu manželku, nebo domovnici pro všechny?
Teď přeháníš a snažíš se mě postavit do špatného světla, cukal hlavou Honza. Nevyvolávej hádku z ničeho.
Jen chci jednoduchou odpověď, mám na to právo, trvala na svém Marie.
Když to chceš takhle, dělej, co uznáš za vhodné, ale v mém domě takový přístup neberu, pronesl Honza tvrdě.
Tak odcházím, končím, řekla Marie a začala si balit věci.
Vezmete mě zpátky, trochu otlučenou babičku? vrátila se domů s taškou a dárkem pro Klárku. Zkusila jsem to, nevyšlo to. Nic neříkejte, jen mi řekněte: přijmeme, nebo ne?
Samozřejmě, objali ji Petr s Lenkou. Váš pokoj je tu, jsme rádi, že jste zpátky.
Jste rádi jen tak? chtěla slyšet Marie slova, na která čekala.
Jak jinak bychom měli radost z příchodu maminky? usmála se Lenka.
V tu chvíli si byla Marie jistá, že tu není služka. Ano, pomáhá doma, hlídá Klárku, ale Petr s Lenkou nikdy nebyli drzí a nezneužívali její ochotu. Tady je opravdu matkou, babičkou, tchyní členem rodiny, ne služkou. Marie se už nikdy nevrátila, sama podala žádost o rozvod a snažila se na celé trápení už jen zapomenout.

Rate article
Add a comment