Někdy si přátelé nebo známí navzájem půjčují peníze. Je však dluh po smrti automaticky odepsán, nebo by měl být splacen, když ne majiteli, tak alespoň jeho dětem?
Nad tím jsme se s manželem i sousedkou zamýšleli. Ona si myslí, že mi nic nedluží.
Když jsem byla mladá, slyšela jsem, že by člověk neměl půjčovat peníze svým přátelům. Ale moje matka byla jiného názoru. Půjčila sousedovi peníze více než jednou nebo dokonce dvakrát. Výše dluhu dosáhla několika tisíc. Až když mi o tom máma řekla, že nemá dost peněz, pochopil jsem, o co jde. Předtím jsem nevěděla, že se se sousedkou podělí o poslední haléř.
Moje matka byla velmi citlivá na ostatní lidi. Před několika měsíci zemřela.
Pak jsem se šla sousedky zeptat, kdy vrátí dluh, a ona mi řekla:
-Já jsem si od tebe ty peníze nepůjčila. Proč bych vám je měla vracet? Vrátím je na onom světě.
Z jejích slov se mi udělalo špatně. Kdyby mi ty peníze nechtěla dát, mohla by mi zaplatit pohřeb. To by bylo fér.
Několikrát jsem jí o tom dluhu říkal, ale neposlouchala mě. Mluvila jsem i s manželem, protože sama ji ovlivnit nedokážu. Máme dvě malé děti, které také potřebují peníze. Ale sousedka mého manžela vyhnala. Pak jsme se rozhodli kontaktovat její dceru a všechno jí říct.
Dcera řekla, že se o všechno postará. Druhý den za námi přišla a všechny peníze nám vrátila ze své kapsy. Konečně jsem se uklidnila.
Při jedné příležitosti jsme se se sousedkou opět pohádali a manželovi náhodou uklouzlo, že dluh zaplatila její dcera.
Během půl hodiny sousedka dceru peskovala za to, že nám dala peníze. Zasmáli jsme se tomu, ale dcera nás pak skutečně požádala, abychom její matce nic neříkali o tom, že dluh zaplatila. A my jsme své slovo porušili.