Smáli se jejímu levnému kabátu, dokud nepoznali pravdu
V dnešním světě, kde značky a cenovky určují hodnotu člověka, často zapomínáme, co je v životě skutečně podstatné. Tento příběh se odehrál na uzavřeném charitativním večírku v jednom z nejprestižnějších pražských hotelů.
Zlatý sál zářil odlesky šperků a skleničky šampaňského. Jana, oblečená do oslnivých zlatých šatů, spolu se svým doprovodem Tomášem, s úsměvem pozorovala hosty a tiše komentovala jejich oblečení. Smích se rozléhal sálem, dokud se mezi dveřmi neobjevila mladá žena jménem Libuše. Měla na sobě prostý, několikrát obnošený béžový kabát a obyčejné boty bez podpatků.
Jana se na Libuši pobaveně podívala a jejím pohledem nešlo zaměnit opovržení. Tomáš se naklonil a polohlasem, nicméně dost hlasitě na to, aby to ostatní zaslechli, řekl:
Copak dnes zapomněli uklízečky, kde mají svůj vchod?
Jana přistoupila blíž a s úšklebkem dodala:
Slečno, polévku zdarma podávají o tři bloky dál. Kazíte nám vzhled celého večera.
Libuše však zůstala klidná a pohledem se nenechala zahanbit. Stála nenuceně a důstojně hleděla Janě do očí v jejím mlčení bylo víc síly než v celé záři křišťálového lustru.
Vtom se k nim svižně blížil postarší muž v drahém obleku pan Novotný, ředitel nadace. Jana i Tomáš už se připravovali, že se mu zalíbí, ale on je zcela ignoroval. Zastavil se u Libuše a s úctou lehce sklonil hlavu:
Paní Profesová! Omluvte nás, vaše letadlo přistálo dříve, než jsme čekali. Kupní smlouva na převzetí koncernu je připravena k podpisu.
V tu chvíli bylo Janě viditelně do řeči daleko. Údivem jí spadla čelist a ani si nevšimla, že jí z rukou vypadla sklenka burcáku, která se s tříštěním rozbila o mramorovou podlahu.
Konec příběhu
Libuše si v klidu převzala propisku od asistenta a aniž by si sundala svůj starý kabát, podepsala dokument krásným, uvolněným písmem.
Poté se otočila k oněmělé Janě a chladným, avšak pevným hlasem řekla:
Mimochodem, Jano, tohle už není váš večírek. Právě jsem odkoupila tuto budovu i firmu vašeho manžela. Vaše estetika už sem nepatří. Prosím, ochranko, doprovoďte tyto hosty ke dveřím.
Tomáš i Jana zůstali stát zcela v šoku, zatímco je ochranka slušně, ale nekompromisně vyváděla ze sálu.
Poučení: Nikdy neposuzujte člověka podle toho, co má na sobě. I za obyčejným kabátem může stát někdo, kdo zítra ovlivní celý váš život.