Jak to prodat?! vykřikne zmateně Sofie Nováková, dívá se na syna. A kde budu bydlet? V domě v podkroví? Na nádraží? Nebo jsi mi chtěl prodat domov pro seniory?
Mami, proč zase začínáš povzdechne Karel.
Chceš mi nabídnout krabici od pračky? zvedne hlas. Ztratil jsi rozum, Karle?!
Nepřeháněj. Jen chci prodiskutovat možnosti
Co tu probrat? Dům není věc, kterou můžeš prodat, když je těžko! řekne prudce a odkloní se od stolu. Zde jsem se narodila, tady vyrostl jsi. A ty chceš ho dát na prodej!
V tu chvíli vstoupí do domu bez klepání sousedka Lída Vacek.
Sofíčko! Co tu tak sedíš, jako bys byla zakopaná? Přeci jsi řekla, že letos zasázíš všechna záhony. Minulou zimu jsi skoro zkolabovala! Kde jsou tvoje plány na zahradu?
Lído, snažila jsem se, opravdu sklopí oči Sofie. Sázenice právě vyklíčily, a já nemám sílu je zničit
Co ničit! Před měsícem jsem ti dala kontakt Igora, zemědělce z Lhota u Nymburka! On by ti celé pole obrátil a posevil! Zasázela by něco užitečného, ne jen růže na tvých letech
Karel říkal, že v létě možná přijede s přáteli. Šašliky, ohně. A já mám azalku, růže
To jsou tvé růže! vyčichne Lída. Posledních pět let tvůj syn přijíždí jen třikrát. A vždy s pivem, ne s grilem.
Pracuje. Má spoustu povinností
Vzpomínáš, jak zima zamrzla? Žádné potraviny, žádné léky! Dobře, že jsem přišla. A kde byl tvůj pilný syn? Třeba se nepřipojíš!
Vždy přijde, když ho zavolám
Sofíčko, jsi jako dívka: věříš a čekáš. Čas však běží. Musíš myslet hlavou, ne srdcem. A záhony potřebuješ víc než keři růží!
Možná opravdu udělám záhony. Tam, kde azalka už rozkvétá
To je správně. Co slyšíš od dcery?
Všechno jako vždy. Karel s ní povídá o narozeninách, novém roce To je celé spojení.
Čím méně se Karel objevuje, tím méně starostí. Nechci tě tlačit, ale bude to jen tišší
Sofie Nováková žije ve vesnici Berounka, poblíž Plzně. Před dvaceti lety zůstala sama s dětmi manžel zahynul na dálnici. První dcera Vendula se narodila brzy a byla rozumná, rychle se učila prát i vařit. Karel přišel později, když bylo matce přes čtyřicet, stal se jejím úlevou. Mezi nimi je patnáct let věkového rozdílu. Časy se mění, i výchova.
Vendula odchází první.
Mami, chci se provdat.
S kým? S tím Románem z vesnice? Nenechám! Nemá obor, žádné vzdělání, žádnou kulturu!
To je můj život, mami. Už mi je osmnáct.
Viděla jsi jeho tělo? Tam duši nenajdeš jen tuk!
Není to o vzhledu, je dobrý, chytrý. V Praze mu nabídli práci.
A pojedeš s ním? A já tu sama?
Budu studovat. A žít.
Sofie pláče, prosí. Vendula sbalí věci, skočí oknem a zmizí. Žádné dopisy, žádné telefonáty. Pouze občasné drby přes známé.
Karel dlouho žije se svou matkou. Zařídí dvorek na odpočinek: altán, houpačku, gril, trávník, květiny. Žádné záhony, žádné brambory.
Mami, k čemu ti záhony? V Berounce je nový obchod! Vše je brambory, cukety, zelenina. Proč si namáhat záda?
No, u nás je zvyk, že vlastníme vlastní
To byl zvyk! Teď je 21. století!
Sofie souhlasí. Žije skromně, ale útulně. Karel přináší potraviny, léky, vozí k lékařům. Pak potká dívku Maru. Ožení se. Sofie ji přijme, ale s Marií se neshodnou. Neskrývá pohrdání venkovským životem a zvláště po tchyni.
Během další návštěvy Karel, jako vždy, obejme matku, vyloží potraviny, posadí se ke stolu.
Mami, chci si promluvit. Mám nápad Velmi výhodný.
Znovu o podnikání?
Mami, v Berounce kupují půdu! Chcou postavit zámekový komplex. Infrastruktura, vše jak má být. Kdybych prodal tvůj dům s pozemkem, mohl bych koupit pěkný jednopokojový byt v Plzni. A zůstane mi startovací kapitál.
Počkej A já? Kde budu?
Mami, nepanikař. Můžeš přemýšlet o penzionu nebo pronajmout byt. Ne na ulici!
Mám tě v byt? V domě, kde každá špalek je rodinný? Co to, vážně? To je náš rodinný dům!
Mami, to je jen dům. Starý, nepohodlný. Dokud cena drží, musíme ho prodat.
Nikdy! svírá pěstě. Dokud budu žít, dům zůstane. A v závěti tě nevymažu!
Karel se prudce odtáhne, chytí klíče a vyjde. Neřekne sbohem.
Sofie jde ven na dvorek. Na záhonu keř růží v polovičním rozkvětu. V jedné ruce lopatu, v druhé sekeru. Rozhodne se překopat záhon pod zeleninu, ale nehne se.
Pořád nešlo? ozve se Lída ze zákulisí plotu.
Nemám sílu. Ani v rukou, ani v duši.
Už je pozdě! Sezóna ztracena. A tvůj Karel možná už nevrátí.
Co radíš?
Mysli čirě. Vše zařiď správně budeš mít jednopokojový byt v Plzni. Nemocnice blízko, obchod, teplo, sousedé. Civilizace.
Sofie nespí celou noc, přemýšlí. Ráno nasedne na autobus a jede do Plzně. Karelova adresa. Rozhodne se ustoupit, promluvit v klidu.
Vystoupí na třetí patro. Zastane před dveřmi.
Z vnitřku slyší hlas:
Vira, ona nechce prodávat! Tvrdá jako buldozer!
Pak jdi jako nakladač! Co mi máš s tím podnikem! Jsme na hraně, a ty si jen povídáš! Ať zahyne v Berounce!
Sofie ztuhne. Pak s rozhořčením zaklepe.
Mami?! otevře Karel.
Děkuju ti, synu, že jsi mě už pochopil! hlas se třese. Jel jsem tady, abych se sešla, usmířila. A teď věz: neprodám! Nikdy! Raději zakopnu do země, než předáš dům tvému podnikání!
Mami
Vypadni odsud se svým démonem! křičí. Ať jeho rodiče prodávají byty! Ale můj dům nedotýkej se!
Sofie se otočí a odchází. Noc stráví na nádraží. Ráno se vrátí domů. Tři dny leží, pak se sebere, vezme sekeru, ale keř růží nepřiblíží.
Ráno v zahrádce někdo zaklepe.
Kdo tam?
Mami, to jsem já. Vendula.
Vendulko?! zamrzne Sofie. Má dcera
Mami, jak se máš?
To hlas se chvěje.
Karel volal. Říkal, že jsi zblázená, nechceš dům prodat. A já mu řekla: jdi pryč. Myslel si, že už všechno skončilo A já jsem pochopila čas se vrátit.
Dcerko ale my
Kdy to bylo? Mám tři děti. Teď tě chápu perfektně!
Děti?
Dvě dcery a syn. A Román je teď štíhlý, sportuje, pracuje v IT.
A ty?..
Přijedeme o víkendu. Přinesu ti potraviny, vše, co potřebuješ. Budeme blízko, mami.
A záhony?
Už ti záhony nepotřebuješ. Teď máš vnoučata.
Sofie brečí a objímá dceru.