Šetrní přátelé mě pozvali na narozeninovou oslavu. Domů jsem se vrátila hladová

Dobré zprávy

Mám přátele, které nazývám šetřivými. Šetří doslova na všem. Na jídle, na oblečení. Nejsou to žádní chudáci, jsou to poměrně zámožní lidé. Peníze u nich nikdy nechybí. Právě proto si mohou dovolit ledacos.

Já k nim chodím jen při zvláštních příležitostech. Jindy si jen tak zavoláme. Před měsícem mě pozvali na narozeniny. Šla jsem tam a domů jsem se vrátila hladová.

V ten den jsem si ráno zabalila dárek, který jsem koupila už před týdnem, a vyrazila do práce. Kolem čtvrté mi kamarádi zavolali, že už mám přijít na oslavu. Tak jsem k obědu vypila jenom kafe a dala si dva koláčky nic víc, abych měla hlad a mohla si při oslavě pořádně pochutnat.

Přišla jsem k nim dříve, než bylo domluveno. Předala jsem dárek, popřála hodně zdraví a štěstí a se smíchem přiznala, že mám přímo vlčí hlad, protože jsem kvůli jejich oslavě skoro nejedla. Kamarád se zasmál a odpověděl, že je samozřejmě všechno připravené.

Bylo nás šest, plus hostitelé. Vstoupili jsme do obývacího pokoje a já si všimla, že není prostřený stůl. Bylo jasné, že připravili tzv. švédský stůl. Židle žádné, jen malá pohovka. Bylo by fajn si po práci sednout ke společné večeři, v klidu, ale takto jsme se všichni mačkali na gauči. Nicméně, bufet je bufet.

Kolega donutil udělat malý kulatý stoleček, na kterém se skvěly chlebíčky a jiné dobroty. Tehdy mi bylo líto, že jsem k obědu měla jen dva suché koláčky.

Na stole bylo několik malých talířků a já se ani nestyděla, že jsem začala rovnou počítat plátky uzeniny. Na každém talíři bylo osm plátků osm plátků vysočiny (tu já mám fakt ráda), osm plátků šunky a osm kousků sýra. Rajče a okurka, také každé na osm plátků. Všechno nakrájeno na tenoučké, téměř průsvitné plátky, ale hezky naaranžované. Jo a ještě dvě miniaturní misky s bramborovým salátem. Ovoce každý přesně jeden kousek. A na závěr slavnostně stála na stole láhev vína. Takže jezte a pijte, vážení hosté.

Seděla jsem a žvýkala kousek salámu se sýrem a hlad jsem měla pořád! Ani mi nechtělo pít, bála jsem se, že bez pořádného zakousnutí brzy omdlím. Kámoš nakonec řekl: Donesu něco teplého. Zaradovala jsem se konečně něco pořádného k jídlu. Paní domu přinesla teplý chod.

Na malém talířku byly smažené brambory a jedno malé kuřecí stehýnko skutečně jen jedno! Už to bylo spíš k smíchu. Aspoň dort měl obvyklou velikost. Celkově jsme se dobře bavili, ale za hodinu a půl jsem vyrazila domů s ukrutným hladem.

Po cestě jsem se stavila v Albertu a nakoupila něco pořádného. Doma jsem si udělala poctivou večeři. Takto moji kamarádi ušetřili na hostech.

Proč vůbec někoho zvát na narozeniny, když je nechcete nebo neumíte pořádně pohostit?

Rate article
Add a comment