Šetrní kamarádi mě pozvali na narozeninovou oslavu. Domů jsem se vrátila hladová

Dobré zprávy

Mám kamarády, které bych nazval spořivými. Šetří skoro na všem. Na jídle, na oblečení. Nejsou chudí, právě naopak patří mezi celkem zámožné lidi. Peněz mají vždycky dost. A tak si teoreticky můžou dovolit ledacos.

Chodím k nim jen při zvláštních příležitostech. Jinak si spíš jen zavoláme. Před měsícem mě pozvali na oslavu narozenin jedné kamarádky. Vydal jsem se tam a vrátil se domů s prázdným žaludkem.

V den oslavy jsem si do tašky připravil dárek, co jsem už předtím koupil, a vydal se nejdřív do práce. Kolem čtvrté mi kamarádi zavolali, ať dorazím na oslavu. Takže k obědu jsem si dal jen kávu a dva vanilkové rohlíčky. V podstatě jsem nejedl schválně čekal jsem, že se pořádně najím právě na oslavě.

Přijel jsem dokonce o něco dřív, popřál oslavencům hodně štěstí a zdraví, předal dárek a vtipně poznamenal, že mám hlad jako vlk, protože jsem si nechal místo až na oslavu. Odpověděli mi s úsměvem, že už je všechno nachystané.

Bylo nás tam šest hostů plus hostitelé. Jakmile jsem vešel do obýváku, zjistil jsem, že to pojali jako raut. Nebylo tam žádné pořádné sezení, jen malá pohovka nás osm tam sedělo celé namačkané. Říkal jsem si, že po práci by bylo fajn si sednout ke klasickému stolu, místo toho jsme se tam všichni mačkali. Ale říkal jsem si: no, raut je raut.

Kamarád stloukl kulatý stolek a na něj naskládali jídlo. A v tu chvíli jsem zalitoval, že jsem k obědu měl jen ty rohlíčky. Na stole bylo několik malých talířků (dokonce jsem si spočítal kousky, nestydím se to přiznat). Na každém talířku osm plátků. Osm koleček šunkového salámu (ten opravdu miluju), osm koleček pečeného masa, osm plátků sýra. Osm tenoučkých krajíčků rajčete a okurky. Všechno hezky naaranžované, ale opravdu jen malilinkaté porce. Jo, a ještě dvě mini misky se salátem. Ovoce striktně po osmi kouscích na osobu. Celou tu štědrou hostinu završila jedna lahvinka vína pro všechny. Doslova: jezte a pijte, milí hosté.

Seděl jsem a pomalu žvýkal kousíček salámu se sýrem a měl jsem pořád hlady! Ani pít se mi nechtělo, protože bez pořádného jídla by to ani nešlo. Kamarád říká: Přinesu něco teplého. Říkám si: Super, konečně se najím. Paní domu donesla teplé jídlo.

Na talíři byla malá porce smažených brambor a jeden malý smažený kuřecí stehýnko. Přesně po jednom kuse pro každého! Normálně jsem se začal smát. Aspoň dort byl v normální velikosti. Oslava byla jinak fajn, povídali jsme si, ale už po hodině a půl jsem šel domů, hladový jako vlk.

Cestou jsem se stavil v obchodě a nakoupil něco pořádného. Doma jsem si uvařil normální večeři. Takže moji kamarádi v podstatě ušetřili za hosty.

A já si říkám: proč zvát lidi na narozeninovou oslavu, když je potom stejně nechceme, nebo nemůžeme pořádně pohostit? To už je lepší si někam sednout v hospodě, než si dělat ostudu doma. Příště si dám pozor, abych se na návštěvu pořádně najedl předem. Některé věci prostě člověk u Čechů nezmění.

Rate article
Add a comment