Šetrní kamarádi mě pozvali na narozeninovou oslavu, ale domů jsem se vracela s kručícím žaludkem

Dobré zprávy

Dnes večer jsem si zase potvrdil, že šetřivost má mnoho podob. Mám skupinu přátel, které mezi sebou nazýváme šetřílci. Nechybí jim peníze, spíš naopak mají je pořád dost. Šetří však na všem, co jde. Jídlo, oblečení. Zkrátka, nic není zbytečné a každá koruna se počítá.

S nimi se vídám hlavně při příležitostech, jinak si jen zavoláme. Měsíc zpátky mě pozvali na narozeniny. Věděl jsem přesně, co čekat, a stejně jsem se nechal nachytat. Z práce jsem zamířil rovnou k nim, v kabelce už zabalený dárek, který jsem koupil den předtím. Akce začínala ve čtyři odpoledne, takže u oběda jsem si dal jen kávu a pár lineckých koleček. Říkal jsem si, že doma nebudu večeřet a pořádně se najím až na oslavě.

Když jsem dorazil, předal jsem balíček, popřál všechno nejlepší a poznamenal: Jsem hladový jako vlk, ani jsem si nedal pořádný oběd, abych měl místo! Smál jsem se, ale uvnitř jsem doufal, že mě čeká pořádná hostina. Domácí se zasmál, že už vše je připraveno.

Uvnitř se nás sešlo osm šest hostů a dva domácí. V salónu mě zarazilo, že tu není prostřený klasický stůl ani židle, jen malá pohovka k sezení. Seděli jsme jako sardinky na gauči a přemítal jsem, proč někdo neudělá normální večeři, když slaví narozeniny. No dobře, čekal nás raut.

Na kulatém stolečku se vyjímalo asi šest malých talířků. Každý z nich vypadal jako vystavený vzorek vše rozkrájené přesně na osm tenkých plátků. Osm koleček uzeného moje oblíbené, osm kousků pečeného masa, osm plátků sýra. Osmu tenkých plátků rajčat a okurek. Vše efektně naaranžované, ale tak titěrně, že jsem si vybavil větu mít očima hlad. Dvě malé misky se zeleninovým a ovocným salátem. Ovoce také přesně na osm osob, každý dostal jeden kousek. Celou hostinu završovala jedna láhev moravského vína. Prostě jez a pi, hoste milý.

Slabě jsem žvýkal kousek klobásy se sýrem a měla jsem pocit, že hlad je silnější než společenské zábrany. Dokonce jsem víno raději nevypil věděl jsem, že bez pořádného jídla by to nebylo rozumné. Když jsem si myslel, že už je konec občerstvení, domácí zahlásil: Přinesu něco teplého! Potěšilo mě to, že se ještě dočkám opravdového jídla. Paní domu donesla talíř s malými pečenými bramborami a kuřecími stehýnky zase přesně po jednom pro každého! To už člověk neví, jestli se smát nebo plakat. Aspoň dort byl normální velikosti.

Všichni se tvářili spokojeně, bavili jsme se dobře, ale já jsem odcházel po půldruhé hodině s kručícím žaludkem. Po cestě jsem se stavil v potravinách a koupil si pořádné jídlo. Doma jsem si konečně pochutnal a myslel na to, jak šetřivost přátel tentokrát oslavila vítězství.

A tak jsem si večer zapsal, že není důležité, kolik kdo utratí pokud hostům nedopřeje skutečné pohostinství, raději by neměl pořádat oslavu. Správný hostitel má být v Česku štědrý.

Rate article
Add a comment