Když jsem předtím slyšela příběhy o rodičích, kteří vychovávají cizí děti, připadaly mi divné a nikdy jsem si nepředstavovala, že bych se do takové situace dostala. Jak můžete souhlasit s výchovou dítěte, které není vaše?
No, ale teď se to stalo právě mně.
Moje žena se mi přiznala, že naše dcera není moje biologické dítě. Nemohl jsem tomu uvěřit, protože celých šest let, co jsme spolu žili, bylo všechno v pořádku.
Ukázalo se, že byla těhotná už v době, kdy mě poznala, a všechno se seběhlo tak rychle, že jsem si myslel, že dcera je moje. V průběhu let jsem ke své dceři velmi přilnul. Ale teď mi tato zpráva obrátila život vzhůru nohama.
Už ji nemohu považovat za své vlastní dítě. Nikdy ji nebudu moci milovat tak, jako kdyby to byla moje biologická dcera.
Od své ženy jsem se odstěhoval, nemohu být v jednom bytě se ženou, která mi tolik let lhala. Teď myslím na svou dceru. Jak ji to ovlivní? Dospívá a je schopná pochopit spoustu věcí. Pro ni jsem byl otcem a pak jsem najednou zmizel. Uvědomuji si, že to z mé strany může být sobecké. Proto jsem se rozhodl, že se s ní budu setkávat jednou týdně. Moje žena se modlí a prosí mě, abych se vrátil, a žádá mě o odpuštění. Teď už to ale nemohu udělat. Nejsem ochoten ji vyslechnout a ani se s ní vidět.