Vzpomínám si, jak jsem jednou dávno měla volný den a rozhodla jsem se trochu uklidit doma. Tu a tam jsem se zastavila, abych si užila klid, když mi najednou zavolala známá a s neochvějnou jistotou mi oznámila, že ona a její syn dorazí na návštěvu. Ačkoliv jsem jí několikrát vysvětlovala, že mám rozdělaný úklid, bylo to, jako by má slova létla do větru.
Do deseti minut zvonili u dveří. Upřímně jsem nebyla nadšená, že dorazil malý Milan, protože byl pověstný svou živostí.
Usadili jsme se v kuchyni, popíjely jsme kávu a Milan si pustil pohádky. Po chvilce se ale z obýváku ozvala hrozná rána. Vešla jsem tam a uviděla rozbité akvárium rybičky se plazily po koberci a voda se vylila do všech koutů.
Kamarádka se hned vrhla k Milanovi a začala ho kontrolovat, zda je v pořádku. Já zatím rychle ždímala hadr, abych nevytopila sousedku pod námi. Když jsem uklidila, oznámila, že odchází.
Mohla bys mi aspoň pomoci vzít koberec do čistírny? požádala jsem. Ne, Milan je vystrašený, musím ho uklidnit, odpověděla.
Zeptala jsem se Milana, proč vlastně lezl k akváriu. Řekl, že mu tam vletěl papírový letadýlko a chtěl si ho vzít. Nejzajímavější bylo, že jsem žádný papír v pokoji neviděla. Milan ukázal na skříň prý tam letadýlko našel. Až pak mi došlo, že ho vyrobil ze svého oddacího listu.
Tak si ten list prostě necháš vystavit znovu, pravil Milanova máma. To je vážně problém?
Jistě, proč se rozčilovat? Koupím nové akvárium, nechám vystavit nový oddací list, zaplatím za opravu sousedce a ještě mi kamarádka vyčetla, že jsem starý dokument neměla nechávat na očích.
Když návštěva odešla, šla jsem se zeptat sousedky, zda je všechno v pořádku. Uklidila jsem a s úlevou si lehla odpočinout. Večer mi však přišla zpráva od kamarádky prý jí dlužím peníze, protože šli s Milanem k psychologovi a on byl moc vystrašený. Neodpověděla jsem, jen jsem její číslo zablokovala.