S manželem Viktorem jsme spolu žili přes 20 let. Žili jsme v klidu a míru. Měli jsme chatu, kam jsme jezdili každý víkend. Wiktor uklízel byt a já vařila. Myslela jsem, že takhle budeme žít až do stáří. A pak mi najednou Viktor oznámil:
– Sára , je mi to líto. Opouštím tě. Potkal jsem jinou ženu a moc jsem se do ní zamiloval!
Samozřejmě, že jako osmatřicetiletá jsem nebyla hloupá. Moc dobře jsem viděla, že můj muž má jinou ženu. Snažila jsem se z toho nedělat tragédii. Myslela jsem si, že mě Viktor nikdy neopustí. “Dobrosrdeční” přátelé mi dokonce často posílali fotky Viktora s jeho milenkou. Ale já jsem to tolerovala. A pak mi Wiktor najednou řekl, že mě opouští. Pro mě to bylo naprosté překvapení. Bylo dobře, že alespoň naše dcera v té době odpočívala s přáteli u moře. Abych se cítila lépe, řekla jsem přátelům, že mě manžel opustil.
Sešly jsme se na setkání žen. Jedna kamarádka mi poradila, abych zhubla a našla si jiného muže. Jiná mi poradila, abych okamžitě zašla za věštkyní, která mi pomůže přivést manžela zpět. Třetí kamarádka mi okamžitě poradila, abych si našla nového muže.
A Marta řekla:
– A ty žij tak, jak jsi žila! Tak to bude snazší!
– Ale já tak žít nemůžu! Tolik mě to bolí!
– A ty musíš! Časem ta bolest přejde. Věř mi. Prošla jsem třemi rozvody. Uklízíš byt, vaříš, chodíš do práce, koukáš na filmy a čteš knížky.
– Ale pro koho budu vařit já?
– Pro koho? Pro nás! Budeme k tobě chodit každý večer a jíst všechno, co uvaříš!
Poděkovala jsem svým přátelům za jejich rady. Ale dlouho jsem se nemohla rozhodnout: které rady se mám držet? Nakonec jsem se rozhodl, že nejdřív zajdu za věštkyní. Vyfotila jsem svého manžela a jeho milenku. Věštkyně vyložila karty, provedla rituál a řekla, že se ke mně manžel za čtrnáct dní vrátí.
Ale on se nevrátil ani za čtrnáct dní, ani za měsíc. Zároveň jsem té ženě dala polovinu svého měsíčního platu.
Bez manžela jsem byla velmi osamělá a smutná. Pak jsem začala ve velkém nakupovat v obchodě koláče a pečivo.
Po dvou týdnech jsem se zvážila a uvědomila si, že takhle to dál nejde. Přibrala jsem sedm kilo.
Pak jsem se rozhodla, že budu dělat věci jinak. Uklidila jsem dům, všechno vyprala do vysokého lesku, přesadila květiny, přestavěla všechen nábytek.
Můj byt se stal tak útulným a krásným!
Také jsem se přihlásila do tanečních: musela jsem nějak zhubnout po tom obrovském množství dortů a sušenek, které jsem jedla.
Každý den jsem vařila polévku, kterou měl můj manžel moc rád. A pak za mnou přibíhaly kamarádky a všechno to snědly. Když šly ven, dívala jsem se na seriál Hra o trůny.
S Viktorem jsme o něm hodně slyšeli, ale nikdy nebyl čas se na něj dívat. Film se mi moc líbil. Ráda jsem se na něj dívala po večerech. A jednoho večera se najednou otevřely dveře. Do pokoje vstoupil Viktor. Viděl, jak je u mě čisto a krásně. Byt voněl jeho oblíbeným borščem. A já tiše seděla na pohovce a sledovala seriál.
– Sáro , dobrý večer. Přišla jsem si vyzvednout věci, které jsem si minule nevzala.
– Ano, samozřejmě! Už jsem je dala dohromady! Máš nějakou tašku?
– Ne!
– Dobře, ale mám!
Složila jsem Viktorovy věci a podala mu tašku.
– Udělala jsi boršč?
– Ano, vařil! Máš hlad? Dáš si boršč?
Viktor se na chvíli zamyslel a pak přikývl.
Nalila jsem mu boršč. Viktor snědl dva talíře. A pak řekl:
– Děkuji ti, Sáro! Já už jdu!
– Jdi! Ještě se musím podívat na ten díl !
– A na co se díváš ty?
– “Hru o trůny.”
– A kdysi jsme se chtěli, pamatuješ, dívat na ten film spolu? – zeptal se Viktor smutně.
– Já si vzpomínám! – Odpověděla jsem.
Pak Viktor odešel. Chvíli jsem brečela, pak jsem se podívala na zbytek filmu a šla si lehnout. O dva týdny později za mnou Wiktor přišel se všemi svými věcmi. Dívala jsem se na něj a nechápala, co se děje.
– Sáro , je mi to líto! Mám tě tak rád! Miluju tvou polévku a tvůj útulný byt. Odpusť mi, odpusť mi.
– Takže ti chyběl můj boršč?
– Chybí mi všechno! Ale nejvíc ze všeho jsi mi chyběla ty!
– No! Pojď dovnitř.
– Stydím se před tebou a naší dcerou. Nechceš jí nic říct?
– Dobře, neřeknu. Chceš jít na večeři?
– Ano. Moc vám děkuji.