Život někdy přinese břemeno, které je těžké unést sám. Jmenuji se Ludmila Nováková a už přes deset let vychovávám svou vnučku Janičku sama. Je jí čtrnáct a čím dál víc cítím, jak mi situace přerůstá přes hlavu. Strach o její budoucnost mě nenechává spát: bojím se, že se vydá špatnou cestou a skončí v dětském domově.
Můj syn, Jakub, se oženil ve dvaadvaceti. Jeho manželství s Nerou trvalo jen dva roky, ale stačilo to na narození mé milované vnučky Janičky. Bohužel, jejich vztah skončil bolestně – Nera Jakubovi podváděla přímo v jejich společném bytě. Po rozvodu si vzala roční Janičku s sebou.
Jakub se nedokázal smířit s odloučením. Denně ji navštěvoval, nosil dárky, oblečení, vodil ji do parků a k doktorům. Mezitím Nera řešila svůj život a dítě nechávala na mém synovi. Přesto podala na výživné, tvrdila, že se o dceru bez peněz nepostará. Jakub věděl, že ty peníze nejdou na dítě, ale platil, aby předešel sporům a zajistil dceři klid.
Jednou o víkendu Nera přivedla Janičku k nám a slíbila, že si ji v pondělí vyzůvedne. Ani v pondělí, ani v úterý se neobjevila. Jakub jí volal donekonečna, ale telefony zůstaly bez odpovědi. Týden nato Nera oznámila, že našla práci jako kuchařka v noční restauraci, a požádala, aby Janička zůstala u nás, dokud si nenáí lepší práci.
Měsíce se protáhly v roky. Janička zůstala s námi. Nera občas zavolala, ještě méně často ji navštívila. Finančně nepřispívala – výživné stále chodilo jí, ale na dítě se nic neutratilo. Jakub se bál soudů, aby Nera Janičku nevzala k sobě mezi své náhodné známé.
Teď má Janička čtrnáct a problémy narůstají. Jakub začal pít, zájem o výchovu dcery ztratil. Zkusil si najít ženu, dvakrát se odstěhoval, ale vrátil se s prázdnou. Většina starostí o vnučku tak zůstala na mě.
Finančně je to čím dál horší. Můj důchod a příspěvek na zdravotní postižení sotva pokryjí léky a jídlo. Jakub stále posílá výživné Neře, přestože Janička žije s námi. Když jsem se Nery ptala, aby peníze šly skutečně na dítě, pohrozila, že si Janičku vezme. Nemůžu si to dovolit, tak ustupuji.
Nejhorší je ale Janiččino chování. Třídní učitelka si stěžuje na absence, hádky s učiteli, nezájem o školu. Už jsem ji párkrát přistihla, jak zapáchá cigaretami. Naše rozhovory nic neřeší – uzavírá se do sebe, je agresivní. Bojím se, že padne do špatné party a udělá chyby, které jí zničí život.
Oficiálně nemůžu mít opatrovnictví kvůli věku a zdraví. Pokud bych žádala o odebrání rodičovských práv, Janička by mohla skončit v dě**Bojím se, že už brzy nebudu mít sílu ji chránit, a nechci, aby jednou litovala, že neměla nikoho, kdo by ji vedl.**
