SALÁMOVÝ ZLODĚJ
Nebylo možné si toho kocoura nevšimnout. Právě proto, že kradl v jeho malém potravinářském krámku. A dělal to takovým způsobem, že se na něj rozhodně nedalo zlobit. Naopak.
Majitel se vždycky těšil na začátek celé té akce. Natáčel ji na mobil. Večer pak nadšení ukazoval manželce a spolu se smáli. Jak to tedy vlastně probíhá?
Kocour dlouho vysedává před otevřenými dveřmi a tváří se, že se jen zastavil odpočinout, a ne že něco chystá. Rozhlíží se všude kolem a sleduje, aby nikdo nebyl nablízku. Sám majitel se schovává za velkou lednici, odkud celou scénu natáčí.
Kocour opatrně vklouzne dovnitř a míří rovnou k pultu se salámy. Tam zrychlí, popadne párek nebo špekáček a hned utíká ven, jenže…
Hlad mu nedovolí utíkat daleko. Sotva pár metrů od krámku se zastaví a pustí se do jídla.
Majitel vyjde ven, zastaví se opodál a ptá se:
Chutná?
Kocour zvedne hlavu a souhlasně zamňouká.
No tak to je dobře, odpoví majitel. Přijď zas.
Možná se divíte. Jak to, že leží salámy na pultě bez lednice, bez kontroly, jen tak na kousky rozložené párky a špekáčky? Vysvětlení je prosté.
Majitel obchodu má jednoduše dobré srdce.
Rozhodl se kocoura dokrmovat právě takto. Přišel totiž úplně vyhublý, zubožený, ale…
Za žádnou cenu se nechtěl člověku přiblížit ani si vzít jídlo z jeho ruky. A tak majitel vymyslel tenhle způsob.
Nejdříve položil párky skoro ke dveřím, aby Kamil, tak kocoura pojmenoval, mohl “uloupit” jídlo poctivě sám a měl pocit vlastní zásluhy.
A tahle taktická hra zafungovala. Později začal majitel dávat salámy postupně dál, až je položil na nižší polici u pultu, kde byly i jiné potraviny.
Tam založil pravidelný krmící bod.
Kamil už dávno mohl přijít, vzít si cokoliv a klidně odejít, ale pointa byla přece v procesu. Ukradené chutná dvakrát víc.
Později majitel postavil vedle vchodu i misku s vodou, větší nádobu s nejlepším kočičím žrádlem a vedle sandálků od supermarketu i plastovou krabičku s pískem. Kousek dál zateplenou psí boudu s měkkou dekou.
Kamil byl stále nedůvěřivý a nenechal se pohladit. Ovšem, rozhovory s ním měl majitel rád.
Vždy, když kocour odnášel svou kořist, vyšel za ním a mezi hryznutím je vedli krátkou konverzaci.
Jen poslední dobou majitele trápila jedna zvláštnost.
Kamil zjevně přibral, zkrásněl a už dávno nepotřeboval krást párky. Přesto dvakrát denně pořád mizel s nějakým tím špekáčkem za roh.
Majitel se mnohokrát pokoušel zjistit, kam jde, ale Kamil byl vždy rychlejší.
Proto si majitel koupil malou kameru s širokým záběrem, která přenášela dění přímo do počítače v kanceláři. A tak jednou odhalil Kamilovo tajemství.
Z malého sklepení za rohem vyskočilo ryšavé kotě a nedočkavě se vrhlo na salám, který mu Kamil přinesl.
Zítra je oba přivezeš domů! smála se i plakala večer majitelova manželka. Jenže…
Kotě chytit nešlo. Kamila už nebyl problém vzít, někdy spal rovnou uprostřed obchodu, ale prťavý zrzounek byl plachý až běda.
Dny plynuly. Majitel na kameře sledoval, jak si maličký ryšavec chodí pro vodu do Kamilovy misky nebo si schrupne v psí boudě. Ale při náznaku pohybu hned zdrhal jako malá raketa.
Všechno se změnilo jednoho dne, když majitele vyrušil podivný zvuk od dveří do obchodu.
Nevěřícně vyšel zpoza pultu směrem ke zvuku.
Na prahu sedělo malé zrzavé kotě a naříkalo, co hrdlo ráčilo.
Co se děje, prcku? udivil se majitel.
Kotě k němu přiběhlo, zadívalo se mu do očí a rozběhlo se ke kraji domu. Majitel neváhal a vydal se za ním. Za rohem ležel Kamil, sténal, pokousaný od psa. Povedlo se mu utéct, ale měl hlubokou ránu na zadní pravé tlapce.
Malé kotě se k němu přitulilo a znovu zaplakalo.
Ježíši, vždyť ty to máš vážné, vydechl majitel.
Sundal bundu, Kamila do ní opatrně zabalil, chytil klidné ryšavé kotě a vstrčil ho do kapsy saka.
Zavírá obchod a sedá do auta.
Pět hodin prosedí u veterináře. Celou dobu lékař čistí Kamilovi ránu, šije ji a ošetřuje.
Za těch pár hodin si majitel stačí s malým kotětem zadobře povídat pojmenuje ho Plamínek, protože je hravý a upovídaný.
Večer zavře obchod a doveze domů ještě omámeného Kamila a Plamínka.
Manželka září štěstím. A co dělá česká žena, když je štěstím bez sebe?
Správně. Okamžitě obvolá všechny kamarádky, vše jim vylíčí důkladně a vyptá se na radu.
Když je po hovoru, muž i oba kocouři se rozvalí na posteli.
No toto, diví se žena, a kde mám spát já?
Plamínek s radostí ustoupí, přitulí se k ní a začne ji dloubat drobnými tlapičkami.
A tak získali svůj domov.
Dnes jsou z obou kocourů už statní domácí povaleči, kteří by vás ani ve snu nenapadli jako ti, co kdysi živořili na ulici.
Občas Kamil po staru Plamínka olizuje, a tomu to vůbec nevadí.
Přes silnici, u obuvnictví, se teď zabydlela malá šedá kočka. Prodavačka tam odsud probíhá neustále do obchodu pro něco k jídlu pro ni.
Možná ji také jednou vezme domů.
A možná…
Jednou budou kočky tak vzácné, že je budou přidělovat podle pořadníku a jen těm, kdo složí zvláštní kurz?
Jak myslíte je to vůbec možné?