SALÁMOVÝ ZLODĚJ
Nelze si nevšimnout tohohle kocoura. Zkrátka proto, že krade v mém malém potravinářském obchůdku v srdci Hradce Králové. A navíc to dělá takovým způsobem, že se na něj vůbec nelze zlobit. Spíš naopak.
Majitel obchodu se pokaždé těší, až se ten rituál odehraje, a tajně si vše natáčí na mobil, aby to večer ukázal manželce a spolu se tomu smáli. Tak tedy…
Kocour pokaždé dlouho přešlapuje před otevřenými dveřmi a dává najevo, že si tam jen tak odpočívá, ne že by plánoval něco nekalého. Opatrně se rozhlíží a ujišťuje se, že ho nikdo nevidí. Sám obchodník se schovává za velký chladicí box a sleduje každé jeho mrštnutí.
Pak kocour tiše vklouzne dovnitř a zamíří rovnou k pultu se salámy. Tam se rozběhne, popadne párek nebo kabanos a bleskem vyrazí ven. Jenže…
Hlad mu nedovolí utéct daleko, takže se zastaví jen několik metrů od krámu a dá se do jídla.
Obchodník vyjde ven, aniž by se přibližoval, a zeptá se:
Chutná ti to?
Kocour vzhlédne a souhlasně zamňouká.
To jsem rád, odpoví muž. Přijď zas.
Možná vás překvapuje, proč vůbec leží na pultě volně klobásky, navíc ne v lednici, ale pěkně po kusech na samostatné hromádce. Je to jednoduché.
Majitel je zkrátka hodný člověk. Rozhodl se, že kocoura takto přikrmí. Ten se totiž u obchodu objevil hrozně vyhublý a zbědovaný, jenže odmítal vzít maso z ruky nebo se k člověku vůbec přiblížit. Tak vymyslel tento fígl.
Nejprve nechal párečky co nejblíž u vchodu, aby si zloděje, kterému začal neformálně říkat Šámot (podle místní pověsti o důvtipných zlodějích), mohl potravu poctivě uloupit a získat ji vlastními silami. A ono to zafungovalo. Postupně dával klobásky dál a dál až skončily na spodní polici u pultu, kde bylo krmící stanoviště.
Šámot už dávno mohl prostě přijít, vzít si co chce a odejít ale, dámy a pánové, tady jde o samotný proces. Ukradené prostě chutná líp.
Později muž ještě před obchod postavil misku s vodou, velkou nádobu s kvalitními granulemi a plastovou bedničku s kočkolitem. A vedle se zabydlela i malá boudička s teplou dekou.
Šámot si sice pořád držel odstup a nenechal se chytit do rukou, ale zato byl hovorný. Obchodník s ním často mluvíval, když mu nesl uloupený párek, a kocour za jídla občas zvedl pohled a odpověděl mu mňoukáním.
Ale poslední dobou majitele vrtala jedna věc. Šámot totiž evidentně ztloustl, zkrásněl a už rozhodně nemusel krást, jenže… Přesto pravidelně dvakrát denně sebral několik klobás a pelášil s nimi za roh.
Muž dlouho přemýšlel, kam vlastně ty párečky mizí. A tak jednou koupil malou kameru, která mu nahrávala obraz přímo do počítače v kanceláři. A jednou odhalil Šámotovo tajemství.
Z malého sklepního okénka za rohem totiž vyběhlo maličké zrzavé koťátko. A div že ho netrhalo netrpělivostí, jak vděčně se pustilo do klobásky, kterou mu Šámot donesl.
Zítra! rozplakala se večer manželka obchodníka, zítra ty kočky přivedeš domů, to si piš!
Jenže chytit Šámota už nebyl problém, ten mezitím dávno spal uprostřed obchodu, ale koťátko bylo docela jiný oříšek to by se mu rozhodně nepodařilo lapit.
Dny míjely jeden za druhým a na kameře muž sledoval, jak malý zrzek chodí pít vodu z misky od Šámota, někdy dřímá v boudičce, ale při pokusu přiblížit se se proměnil v malý oranžový blesk.
Zaklaplo se to ale jednoho dne, kdy obchodníka vyrušil zvláštní zvuk od vchodu. Kupující žádní nebyli, a tak muž vyšel od pultu a vydal se ke dveřím.
Na prahu sedělo to zrzavé koťátko a na celé kolo křičelo. Copak je, ty drobečku? podivil se muž. Koťátko k němu přiběhlo, podívalo se mu přímo do očí a zamířilo zpátky za roh domu. Obchodník šel automaticky za ním.
Za domem našel Šámota, jak leží a tiše sténá. Pokousal ho pes, hluboko do zadní pravé nohy. Podařilo se mu sice utéct, ale rána byla pořádná.
Malý zrzek strkal hlavičku do jeho boku a žalostně křičel.
Ježišmarjá, povzdechl si obchodník. Sundal ze sebe bundu, zabalil sténajícího Šámota dovnitř, koťátko (jež se nenechalo přemlouvat) strčil do kapsy saka a spěchal do auta.
Pět hodin pak strávili na veterině, kde Šámotovi ránu vyčistili a sešili. Za tu dobu se s malým zrzavcem, kterého pojmenoval Ohnivko, stihl sblížit. Ohnivko je totiž hravý a mazlivý.
Večer zavřel krám a odvezl oba domů Šámota ještě promámeného narkózou a Ohnivka. Manželka byla šťastná a co dělá v takovou chvíli šťastná žena? Správně, volá kamarádkám a dlouze vše líčí.
Když večer skončila, muž, Šámot a Ohnivko už dávno spali rozvalení na posteli. To je hezké, poznamenala manželka. A kam si mám lehnout já?
Ohnivko se však ochotně posunul, přitiskl se k ní a začal ji hladit malými packami.
Tak našli svůj nový domov.
Teď už oba velký Šámot i malý Ohnivko vůbec nepřipomínají pouliční tuláky. Někdy Šámot Ohnivka po starém zvyku olizuje a tomu to vůbec nevadí.
A naproti, hned přes silnici, u obuvi, žije malá šedá kočička. Prodavačka odtud chodí kupovat do potravin krmení třeba ji jednou vezme také domů?
A možná jednou… budou všichni kočky domácí a z koček se stane nedostatkové zboží, které se bude vydávat jen na příděl a po absolvování školení.
Co myslíte? Mohlo by se to stát?