S švagrovou jsme investovali do rekonstrukce domu po babičce, ona si užívala dovolenou a teď by chtě…

Dobré zprávy

Švagrová si užívala prázdniny v rekreačním středisku, zatímco my jsme dřeli na rekonstrukci domu a teď chce žít pohodlně s námi

Nabídli jsme švagrové, že bychom se na rekonstrukci domu složili, ale ona řekla, že na to kašle, že jí to nezajímá. A teď prosí, aby mohla bydlet u nás, protože její polovina už není obyvatelná. Tak ať si nestěžuje může za to sama!

Dům původně patřil babičce mého manžela. Po její smrti ho zdědil ségra mého manžela a můj muž. Byl už dost zchátralý, tak jsme se rozhodli ho opravit a usadit se. Měl dvě samostatná vchody, takže dvě rodiny mohly žít vedle sebe, aniž by si překážely. Dvůr a zázemí byly společné. Pokoje na obou stranách byly stejně velké.

Dělení dědictví proběhlo tehdy, když jsme už byli s manželem svoji. Všechno šlo v klidu a bez hádek. Tchyně se ihned zřekla domu byla zvyklá na městský život, a říkala dělejte si to po svém.

Manžel a švagr sehnali nějaké peníze, dali do kupy střechu a zpevněli základy. Plánovali jsme pokračovat v opravách, ale švagrová Jana se rozčílila. Že prý nebude dávat peníze do nějakého baráku jako z pohádky O perníkové chaloupce. Její manžel Petr radši nic neřekl, zvedl se a odešel hádat se s Janou nemá sílu.

My jsme s mužem chtěli v baráku bydlet nastálo. Vesnice byla kousek od Plzně, měli jsme auto, takže do práce jsme dojížděli bez potíží. Rovněž nás už nebavilo tísnit se s dítětem v panelákové garsonce. O vlastním domě jsme snili roky, jinak bychom na nový nikdy nenašetřili stavět od základů by stálo miliony korun.

Pro švagrovou byl tenhle dům jen letní sídlo. Plánovala přijet v létě na opékání buřtů a jeden či dva týdny pohody. Jasně nám řekla: nepočítejte se mnou.

Za čtyři roky jsme dali naši polovinu kompletně do pořádku. Jasně, vzali jsme si úvěr, ale to nebylo podstatné. Zavedli jsme koupelnu, topení, nové rozvody elektřiny, vyměnili okna a opravili lodžii. Pracovali jsme na domě pořád, kolikrát i celou noc, ale vůbec jsme nelitovali, protože to byl náš sen.

Švagrová trávila čas pořád někde na dovolených. Co děláme s domem, ji nezajímalo, svou část nechávala ležet ladem. Jana žila po svém a nehleděla na ostatní. Jenže pak otěhotněla, narodil se jí malý Tomášek a šla na mateřskou.

Najednou exkurze skončily a financí rapidně ubylo. V tu chvíli si vzpomněla na svou polovinu domu. S dítětem se v panelákovém bytě těžko žije a dvůr lákal Tomášek by si tam mohl každý den hrát venku.

My už jsme dávno bydleli v domě a naopak jsme pronajali byt ve městě. Její polovina mezitím totálně zchátrala, my se jí nedotýkali. Nevím, jak tam chtěla s malým bydlet bez topení přijela jen s kufrem na měsíc a začala prosit, jestli by nemohla být radši u nás. Nakonec jsem ji musela vzít na pár dní pod střechu.

Její malý byl pěkně živé dítě. A švagrová byla od začátku, co se k nám nasáčkovala, hlučná, nerespektovala vůbec nikoho. Já pracuji z domova a tahle domácí invaze mi šla hodně na nervy, tak jsem se dočasně odstěhovala k Hance kamarádce, která stejně odjížděla. Byla ráda, že jí hlídám dům.

Nakonec jsem u Hany zůstala skoro měsíc týden u ní, potom maminka onemocněla a musela jsem jí pomáhat. Na švagrovou jsem upřímně zapomněla, byla jsem přesvědčená, že už je dávno zpátky ve svém bytě.

Zůstala jsem v šoku, když jsem ji i s Tomáškem po návratu našla v našem domě, jak se tu chová, jako by to byl její byt. Zeptala jsem se, kdy už se konečně chystá jet domů.

A kam bych jako měla jít? S malým je tu nejlíp, odpověděla Jana.
Zítra tě svezeme do Plzně, řekla jsem jí.
Já nikam nechci!
Celou dobu jsi tu nevynesla ani koš, neuklidila, tak mazej domů. Tohle není hotel.
Jakým právem mě vyháníš? Tohle je i můj dům!
Tvůj je za zdí. Tak jdi tam.

Snažila se překecat manžela na svou stranu, ale i on jí naznačil, že už to vážně přehání. Jana se urazila a odjela. Ale dlouho netrvalo a už mi začala volat tchyně:

Neměla jsi právo ji vyhodit! Je to i její dům.
Měla svou půlku. Tam může být pánem, odpověděl můj muž.
A jak tam bude s dítětem? Není tam topení, záchod je venku. Měl jsi se o sestru postarat.

Můj muž už toho měl dost a všechno matce na rovinu řekl že jsme švagrové navrhovali společnou rekonstrukci, což by bylo nakonec levnější, ale ona to odmítla. Tak proč se teď všichni zlobí na nás?

Rozhodli jsme se nabídnout švagrové, jestli by svůj podíl neprodala nám. Souhlasila, ale řekla cenu, za kterou by si člověk koupil nový dům v Praze. To pro nás nebylo řešení.

Teď máme ve vztahu napětí. Tchyně je večně uražená, Jana je protivná. Přijedou sem málokdy, ale když už, dělají hluk, kazí náladu, ničí věci na zahradě.

Začali jsme stavět plot, abychom si vymezili jasné hranice. Kompromisy už nejsou možné tohle rozhodnutí udělala sama Jana.

A tak jsem pochopila, že v rodině je nejdůležitější ochota domluvit se, ale musí chtít všichni. Jinak je někdy lepší, když mají všichni své vlastní, jednoznačné hranice.

Rate article
Add a comment