Rozervaný mezi dvěma světy a neschopen se rozhodnout, koho opustit.
Během studií jsem se, já, Jakub, oženil se svou první láskou, Zuzanou. Byla to vášeň, bouře emocí, která nás dovedla k oltáři. Po svatbě začal běžný život: práce, domov, každodenní rutina. Protože jsme měli dva děti, zažívali jsme vzestupy i pády. Byly chvíle štěstí i hádky, ale vždy jsme to zvládli. Myslel jsem, že takhle to zůstane navždy – klidný život, kde je všechno předvídatelné. Osud však rozhodl jinak, a teď stojím nad propastí, bezradný, jak uniknout z pasti, do které jsem sám sebe zahnal.
Téměř čtyřicetiletý jsem potkal ji – Janu, novou kolegyni v naší firmě v malém městě u Olomouce. Byla jako z jiného světa: mladá, zářivá, s úsměvem, který oslepoval jako světla na Václaváku. Nedokázal jsem od ní odtrhnout oči. Její myšlenky mi zaplnily hlavu a srdce mi bušilo pokaždé, když prošla kolem. Nečekal jsem, že v mém věku ještě dokážu zamilovat se jako kluk. A co víc – ona to opětovala. Její pohledy, nenápadné flirtování, náhodné doteky – to všechno ve mně znovu rozdmýchalo oheň, na který jsem už dávno zapomněl.
Náš vztah se změnil v románek. Stalo se to náhodou – jeden večer, jedno setkání, a už jsme nedokázali přestat. S Janou jsem se cítil živý, mladý, svobodný. V těch chvílích jsem nemyslel na to, že podvádím Zuzanu. Bylo mi příliš dobře na to, abych řešil morálku. Jana věděla, že jsem ženatý, ale nezastavilo ji to. Scházeli jsme se tajně v pronajatých bytech, hotelech, daleko od zvědavých očí. Nechtěl jsem opustit rodinu – myslel jsem si, že udržím oba světy v rovnováze. Byla to iluze, ale držel jsem se jí jako tonoucí stébla.
Po pár letech mi Jana řekla, že čeká dítě. Když se narodil náš syn, byl jsem v sedmém nebi. Držel jsem ho v náručí a nevěřil vlastním očím. Můj život, který se zdál tak usazený, se obrátil naruby. Znovu jsem cítil emoce, na které jsem už dávno zapomněl: třesoucí se nadšení, radost, pocit nového začátku. Ale s tím štěstím přišla i tíha. Žil jsem na dvě rodiny. Zuzaně jsem tvrdil, že jedu na služebku, a přitom spěchal za Janou a naším synem. Rozpadal jsem se, protože jsem nevěděl, jak si vybrat. Obě ženy mi byly drahé, každá jinak. Miloval jsem je obě, ale cítil, že ztrácím kontrolu.
Letošní léta změnila Janu. Mateřství ji učinilo náročnější. Vychovávala našeho syna sama, a to na ní zanechalo stopy. Začala mi vyčítat: přináším málo peněz, špatně je zabezpečuji, moc se jim nevěnuji. „Věděl jsi, do čeho jdeš,“ říkala, ale její slova bolela. Přece věděla, že mám rodinu, další děti, o které se musím starat. Výčitky přerostly v hádky. Ani doma nebylo lépe. Zuzana si také všímala, že peníze mizí. „Vyděláváš málo, z čeho budeme žít?“ křičela. Přebíhal jsem mezi nimi, ale kamkoli přišel, čekaly mě spory. Můj život se změnil v noční můru bez klidu.
Jsem vyčerpaný. Unavený z lží, z toho, jak se dělím, z nekonečných obvinění. Každá z nich mě táhne k sobě, a já nedokážu rozhodnout. Zuzana je moje minulost, moje rodina, matka mých starších dětí. S ní jsem prošel mnohé, a představa, že ji opustím, mi trhá srdce. Ale Jana je má vášeň, můj nový život, matka mého syna. Bez ní si sebe nedokážu představit. Obě jsou částí mě, ale už nemůžu žít v tom pekle. Koho opustit? Koho zradit? Láska k oběma ženám mě požírá zevnitř, jejich požadavky a hádky mě dohánějí k šílenství. Stojím na rozcestí a každý krok připomíná pád do propasti. Jak si vybrat, když každá volba znamená zlomené srdce?