Tahle příhoda se odehrála jedno léto před mnoha lety, bylo páteční odpoledne, můj muž byl v práci a já s dcerou jsme se vydaly na tržiště v Praze nakoupit čerstvou zeleninu a maso.
Po návratu domů jsme se pustily do domácích prací dcera začala uklízet obývací pokoj, zatímco já jsem připravovala oběd v naší malé kuchyni. Najednou se zvenku ozvalo prudké brzdění auta. Ukázalo se, že přijely naše vzdálené příbuzné moje sestřenice s mužem a jejich patnáctiletou dcerou.
Pozvala jsem je dál, rychle jsem prostřela stůl a zeptala se, co je přivádí k nám. Vyšlo najevo, že včera měla sestřenice Alžběta narozeniny a rozhodli se nás překvapit návštěvou.
Samozřejmě, na takovou událost jsem nebyla připravená. Zatímco hosté popíjeli čaj, zavolala jsem manželovi Karlovi a pověděla mu, co se děje. Karl nasadil veselý tón a navrhl, že bychom mohli udělat špízy prý máme ve zmrazené zásobě vepřové maso na takové příležitosti.
Šla jsem za hosty s omluvou, že nejsem stihla jejich příjezd lépe nachystat, ale že můžeme připravit špízy, když maso naložím hned a uděláme je až Karl přijde z práce.
Příbuzní pouze souhlasně pokývali hlavami, usadili se do obýváku na pohovku, zapnuli televizi a ponořili se do sledování starých českých pořadů.
Začala jsem být trochu rozpačitá z jejich chování. Zeptala jsem se manžela sestřenice, pana Václava, zda by mi nepomohl nakrájet maso. Odpověděl, že ho bolí ruka, a jeho žena Alžběta si jen tiše posteskla, že jí není dobře po cestě, otočila se bokem a opět sledovala televizi.
Bez dalších slov jsem začala maso krájet a marinovat. Nakonec jsme s dcerou Veronikou udělaly všechno samy prostřely jsme stůl, přichystaly špízy, zatímco hosté nám s ničím nepomohli.
Když se vrátil Karel z práce, pověděla jsem mu tiše o všech podrobnostech. Byl zaskočený, řekl, že moje příbuzné chování je poněkud nevychované, ale pozval všechny ke stolu, abychom společně povečeřeli.
Během jídla panovalo tíživé ticho, každý jedl odevzdaně, Václav si hned nandal tři špízy a pustil se do nich, až to nebylo příjemné. Karl se na něj podíval a bylo jasné, že celé situaci nerozumí a nezdála se mu.
Po jídle jsem hosty opatrně požádala, zda by nám nemohli pomoci alespoň s umýváním nádobí, doufala jsem, že se projeví trochu ochoty. Ale ne Alžběta hned pověděla, že má novou manikúru, a jejich dcera že nádobí nikdy nemyje.
Poté, co už byla hluboká noc, příbuzní oznámili, že je příliš pozdě jít domů a že u nás přespí. Požádali, zda by mohli spát v naší ložnici, protože Václav má údajně bolavá záda a potřebuje tvrdou postel.
V té chvíli Karlovi ruply nervy a vystartoval:
Myslíte si, že jsme hotel? Že tu máme sluhy? Okamžitě si sbalte věci a běžte domů!
Zůstala jsem zaraženě stát a snažila se ho uklidnit, ale naši příbuzní na nic nečekali dlouho neváhali, rychle vypadli z domu, naskočili do svého auta a byli pryč dřív, než bych řekla pápá.
Tehdy jsem si uvědomila, jak moc se od těch dob změnily naše zvyky dnes už bychom takovou návštěvu připravovali mnohem pečlivěji, anebo možná vůbec.