Bylo by těžké uvěřit tomu, co se stalo mé rodině, kdyby se to nestalo přímo před našima očima. Všechno začalo před půl rokem, kdy zemřel můj milovaný dědeček, po kterém nám zůstal krásný byt v centru Prahy. Po měsíci od jeho smrti jsme se s rodinou rozhodli, že byt uklidíme a připravíme na prodej. Během dne jsme balili všechny dědečkovy věci do velkých pytlů.
K večeru jsme se všichni vrátili domů, ale můj bratr Petr se rozhodl přespat v bytě. Kolem šesté ráno mi telefonoval a jeho hlas se třásl strachem. Okamžitě jsem vyběhl do bytu bez rozmýšlení. Když jsem vstoupil dovnitř, viděl jsem na jeho tváři výraz zděšení a byl úplně bledý. V místnosti bylo slyšet kroky, ale nikdo tam nebyl. Celá atmosféra působila mrazivě a po těle mi přeběhl husí kůže. Strach nás ovládl a oba jsme z bytu rychle utekli.
Trvalo nám asi půl hodiny, než jsme se odvážili vrátit zpátky. K našemu překvapení jsme při návratu zjistili, že všechny dědečkovy věci byly pečlivě srovnané na svých obvyklých místech. Byl to pocit úlevy, ale zároveň velmi zvláštní zážitek. Po téhle události jsme se rozhodli byt už nenavštěvovat a veškeré záležitosti týkající se prodeje jsme svěřili realitní kanceláři. Naštěstí noví nájemníci po koupi neměli žádné problémy. Přesto mi dodnes běhá mráz po zádech, když si vybavím tu tajemnou noc.