Moje sestra je posedlá svojí kariérou, naprosto soustředěná na práci, vzpomíná Tereza. Už jí je čtyřicet, je sama a nemá děti. Koupila si byt a auto, ale s námi, s rodiči i se mnou, se spojuje jen zřídka. Přesto vždycky od nás něco očekává.
Tereza a její starší sestra, která se jmenuje Ludmila, si byly vzdálené už od dětství. Byly odlišné nejen vzhledem, ale i povahou. Tereza je klidná domácí žena, která se vdala mladá, má tři děti a její život se točí kolem rodiny a péče o domácnost. Ludmila byla vždy cílevědomá a ambiciózní, pracovala tvrdě, aby dosáhla toho, co chtěla. Často cestovala služebně do Prahy i dalších měst, což znamenalo, že s rodinou komunikovala pouze sporadicky, zvláště během svátků, kdy se všichni scházeli v bytě rodičů v Brně. Tereza udržovala s rodiči blízký vztah pomáhali jí s dětmi, vodili je na různé akce a slavili narozeniny i svátky v jejich prostorném třípokojovém bytě.
Tehdy Tereza a její rodina bydleli v malém jednopokojovém bytě. Rodiče si brzy uvědomili, jak těsné mají životní podmínky a dlouho přemýšleli, co udělat. Nakonec se rozhodli nabídnout Tereze výměnu bytů. Bit jednopokojový jim už nestačil, ale na větší neměli prostředky ani možnost vzít si hypotéku pracoval pouze Terezin manžel. Rodiče chtěli Tereze pomoci tím, že si vymění byt a okamžitě na ni převedou vlastnictví.
Ale reakce Ludmily byla překvapivá. Takže ten celý byt je Terezy? A co já nejsem vaše dcera? ozvala se dotčeně. Matka se ji snažila uklidnit: Ludmilko, pochop naši situaci. Nezanedbáváme tě. Ty sis všechno vybudovala sama. Když chceš něco většího, víme, že se o to dokážeš postarat. Ale Tereza je ve složitější situaci rodina, děti, byt jen s jednou místností. Přesto Ludmila cítila, že ji rodiče přehlížejí, a reagovala s jistou hořkostí. Tereza se do debat vložila: Chová se jak rozmazlené dítě, které nedostalo sladkosti. Maminka má pravdu, my ten byt potřebujeme víc. Ona má všechno, co potřebuje. Chce další dovolenou do Chorvatska? Navíc sama se rozhodla držet odstup neozvala se na telefon celé týdny. Je sobecká.
Otázka zůstává: Je Ludmila skutečně sebestředná, když nevnímá potřeby sestry, nebo by jako dceři měla být věnována větší pozornost její nezávislosti a právu na byt?