Jsem vdaná za chlapa, jehož rodiče stále nepochopili, že jejich syn už dávno není ženatý se svou exmanželkou. Přitom už jsou rozvedení přes čtyři roky! Neustále se snaží je dát zase dohromady. My dva jsme spolu svoji tři roky a žijeme spokojeně. Ale moje tchyně je přesvědčená, že její milovaný syn šlápl vedle, udělal neuvážené rozhodnutí a teď je nutné všemi způsoby obnovit jeho vztahy s rodinou bývalé manželky. Podle její logiky syn do té původní rodiny pořád tak nějak patří.
Když jsem poznala Adama, byl už dávno rozvedený. Prý se tehdy rozešli v míru a paní ex si rychle našla nový objekt zájmu evidentně to bylo kvůli jejímu objeviteli Ameriky. Asi jsem udělala chybu, že jsme se vůbec brali. Máma na tom ale trvala. Ta původní žena tehdy otěhotněla, a Adam, upřímně řečeno, do ní nikdy zamilovaný nebyl. Jen chodili spolu po kavárnách a občas do kina, nic víc. Kdyby nebylo těhotenství, žádná svatba by z toho stejně nebyla. Tak mi to Adam odvyprávěl.
Exmanželky jsem se nebála. Na začátku jsem si Adama chtěla trochu oťuknout, jestli náhodou nesmutní po té původní rodině, ale bylo jasné, že je mu to úplně jedno. A i jeho exmanželka byla v pohodě byla znovu vdaná, bavili se spolu jen kvůli jejich synovi.
Jenže tchyně a tchán tuhle situaci nesnesli. Pořád vymýšlejí, jak dát Adama zpět dohromady s jeho první ženou a náš vztah vidí dost černě.
Jste pořád mladí, celý život před sebou proč bys měla vstupovat do cizí rodiny? ptala se mě jednou, když jsme zrovna byly samy.
Odpověděla jsem, že kdyby byl Adam pořád ženatý, vůbec bych ho neřešila ale teď je přece svobodný. Tchyně chtěla něco namítnout, ale v tu chvíli vpadl Adam do místnosti a bylo po debatě. V tu chvíli mi došlo, že s tchyní prostě kámošky nikdy nebudeme. Ale nijak zvlášť mě to netrápilo.
Vzali jsme se a začali jsme spolu bydlet. S tchyní jsem se přestala vídat, kromě společných rodinných obědů, kde jsem musela poslouchat její nekonečné stěžování na tu ideální bývalou rodinu. Adam jí občas řekl, ať brzdí, protože ani jeho to nebaví, ale stejně to nikdy dlouho nevydrželo a začalo to znovu.
Na děti jsme nespěchali. Matka ze mě stejně zatím nikdy nebyla a Adam už syna měl. S tím byla tchyně spokojená. Po rozvodu Adama s jeho prvním manželstvím to tchyně spolkla, ale exsnachu začala znovu zvát na Vánoce a vždycky vzdychala, že ti dva byli tak pěkný pár… Teď ji chválí na každém kroku, za všechno.
Exmanželka je vůči tomu naprosto apatická. Občas přijde, nic moc neříká a jde zase domů. Člověk by řekl, že z ní pasivita přímo sálá.
Tchyně se pokoušela vyvolat žárlivost ve mně na manžela, v Adamovi na jeho bývalou. Občas mi volala a ptala se, kde Adam vůbec je když jsem nevěděla, hned to brala tak, že určitě sedí někde s jeho ex. Nebo mu pošle sms, ať za ní zajde. To jsou pořád nějaké taškařice.
Žárlivost mě vůbec nebere, ale začíná mi to lézt na nervy. Když se podívám na Adama a jeho exmanželku, je naprosto jasný, že mezi nimi už dávno nic není a nikdy nebude. Jasné, mají spolu syna. Adam jí posílá alimenty, občas se spolu baví po telefonu, občas jejich syn přijede k nám na víkend. Exmanželka nedělá žádné scény, nechtěla peníze navíc, nebrání kontaktu. Vypadá jako normální ženská. Prostě jim to nevyšlo a jdou dál navzájem se respektují.
Ale tchyně to pořád nechápe. Neustále něco vymýšlí a spřádá plány. Přestane s tím někdy? Opravdu někdy dospěje? Adam věří, že až jí jednou dám do náruče vnouče, všechno se uklidní. Ale já tomu fakt moc nevěřím
A kdyby vás zajímalo alimenty platíme v korunách. Toť česká realita.