Rodiče koupili byt mé starší sestře a mě dali ten svůj. Když jsem trval na úředním potvrzení celé dohody, stal jsem se černou ovcí v naší vlastní rodině.

Dobré zprávy

Už je to víc než deset let, co jsem naposledy mluvila se svými rodiči nebo se svou starší sestrou. Časem jsem si uvědomila, že jsem byla tou nemilovanou dcerou. Jejich přístup byl vždy jednoduchý: “všechno jednomu, nic tomu druhému.” Jana, hrdinka tohoto příběhu, měla sedmnáct let, když její sestra, Barbora, nečekaně otěhotněla a následně se provdala. Když pak bylo Janě osmnáct let, její rodiče se rozhodli dát Barboře dvoupokojový byt v Praze. Byli tehdy mladí, úspěšní a bohatí, a tak jim velkorysý dar vlastní dceři připadal samozřejmý. Nechali byt opravit a pořídili jí i nový nábytek.

Jana, která se v té době cítila odstrčená, našla odvahu i ona se zeptat: Mohu taky dostat byt? Rodiče však její prosbu odmítli slovy: Stále studuješ vysokou školu. O tomto si můžeme promluvit, až budeš připravena zakládat vlastní rodinu. O pár let později měla už Jana dvaadvacet a úspěšně dokončila univerzitu. Přestože se nechtěla ihned vdávat, toužila žít samostatně, mimo domov svých rodičů. Jakmile téma znovu otevřela, situace v rodině se změnila někdejší rodinná firma už tolik nevynášela. Až tu nebudeme, tenhle byt bude tvůj, ujistili ji rodiče. A je dokonce větší než ten, co má tvoje sestra. Má tři pokoje a byl dražší. Zatím ale budeme bydlet dohromady. Budeš nám moct pomáhat v důchodu.”

Jana o tom všem dlouho přemýšlela. Říkala si: Jak mohu mít jistotu, že to tak opravdu bude? Vždyť i Barbora má podle práva nárok na část tohoto bytu jako dědička. Požádala rodiče o vysvětlení: Chcete, abych nechala byt přepsat na sebe? Myslíte, že Barbora si bude nárokovat nějaký podíl? Má přece svůj byt, proč by potřebovala ještě můj? V hloubi duše ovšem Jana věděla, že každý má rád více prostoru, než si přizná. Při zpětném pohledu poznává, že dokázala rozpoznat favorizaci své sestry už tehdy. Když měl Barbořin manžel vážné finanční potíže, rodiče jim i přes vlastní potíže ochotně finančně pomáhali. Janě ovšem nikdy žádnou podobnou podporu neposkytli.

O deset let později je Jana stále odloučená od své rodiny. Rodiče byli hluboce uražení v momentě, kdy trvala na jasném právním řešení dědictví, a prohlásili, že na to nikdy nepřistoupí. Vše mezi nimi se tehdy vyhrotilo. Jana si proto pronajala svůj vlastní byt a začala žít zcela samostatně, bez opory o rodiče. Po celou tu dobu její rodiče nikdy neprojevili snahu vztah obnovit, a tak dnes spoléhá pouze na sebe.

Rate article
Add a comment