Richard byl přesvědčený, že ho manželka podvede. Rozhodl se ji dát do latě a byl naprosto šokován výsledkem.

Dobré zprávy

Rozumím, řekla Anežka a okamžitě se rozběhla do kuchyně pro telefon. Po chvíli někomu napsala zprávu a vrátila se zpět do pokoje. Od té chvíle byl Richard ještě přesvědčenější, že jeho domněnky o tom, že ho manželka podvádí, mají něco do sebe. Přestože mu Anežka dovolovala chodit s kamarády a jezdit na služební cesty bez náznaku žárlivosti. Dokonce se na něj nezlobila, když přišel domů opilý. Jeho přátelé na pivu v pražské hospodě vykládali, že takové ženy jsou unikát, že tady není žádná lest. Ale Richard se stále užíral výčitkami.

Osm let byl starší než Anežka. Najde si nějakého mladšího muže, který ji bude bavit víc? Ale byl natolik rozumný, že své podezření držel pod pokličkou. Obvinění bez důkazů by se v Čechách považovalo za trapnost. Chtěl mít naprostou jistotu. Rozhodl se proto, že nainstaluje kamery po celém bytě.

Richard odjel do Brna na služební cestu rozmrzelý. Anežka si všimla jeho špatné nálady, ve snovém obrazu měla v ruce balení prášků v barvě modrého nebe, byla blízko toho mu nabídnout léky. Gesto její starostlivosti Richarda uklidnilo a najednou věřil, že snad je všechno v pořádku. Neměl náladu sledovat online video, ani na to neměl čas. Teprve večer, když tiché stíny tančily po stěnách, spustil aplikaci a pustil si záznam. Stačilo mu jen pět minut sledování, pak zavřel notebook a odsunul ho až ke dveřím, co vedou do jiného světa.

Služební cesta uběhla jako sen, který se rozpadá mezi prsty. Ten den poslal Anežku do práce, otevřel notebook a pustil si video. Stále se bál poznat úplnou pravdu.

Otevřel notebook, spustil záznamy. Nejprve vše vypadalo úplně obyčejně. Anežka vstala, pojedla chleba se sýrem, uklidila byt na Vyšehradě. Ale odpoledne – ve chvíli, kdy slunce barvilo petřínský park do oranžova – zaznamenal, jak Anežka, která vždy chodila upravená a elegantní, sedí v jeho obrovském triku a kraťasech před počítačem a hraje hru. Odtud zněly podivné hlasy hráčů z celé republiky, splývající s jejím tichým smíchem. Anežka byla závislá na online hrách v její hlavě se ozýval šum z tisíců digitálních kostek.

To není nic špatného, každý má své koníčky, uklidňoval se Richard a nechal rozplynout pochmurné obavy. Proklikával zbývající nahrávky zrychleně jako listy podzimních stromů. Nenašel nic nového. Počítač, domácí práce a – hlavní věc – během té doby v bytě nebyl žádný jiný člověk.

Zavřel notebook a vydechl, jak se v tu chvíli rozplynuly jeho výčitky. Zůstal jen pocit viny, že vůbec mohl mít takové podezřelé myšlenky o Anežce. Rozhodl se, že jí koupí v květinářství na náměstí velkou kytici růží za tisíc korun a udělá romantickou večeři s knedlíky a svíčkovou. Kamery zatím nechal na místě. Netušil, že…

Rate article
Add a comment