První dojem
– Mami, seznam se, tohle je Lenka, – trochu nesměle představil Jakub dívku, se kterou pozdě večer přišel domů.
– Dobrý večer, – odpověděla Hana s nelibým pohledem na nečekanou návštěvnicí, – to jste si vybrali báječný čas na seznamování! Do půlnoci už jen pár minut…
– A já Jendovi říkala, že už je pozdě, – rychle se ohradila Lenka, – ale co on? Takový tvrdohlavý!
„No to je tedy šikulka,“ pomyslela si Hana, „sebe omluvila, jeho pošpinila. To je ale nepříjemná osoba.“
– No tak pojďte dál, – pozvala matka a bez dalšího slova odešla do ložnice.
Co jiného jí zbývalo? Vyhodit svého jediného syna z domu? Uprostřed noci! A kvůli nějaké podezřelé holce! Chtějí spolu žít? Ať si. Matka je přece od toho, aby syna chránila a otevřela mu oči. A ona, Hana, to udělá velmi rychle. A Jenda tu svou lásku pošle domů bez jediného lítosti! Dokonce bude rád, že se jí zbavil!
Celou noc Hana nespala a vymýšlela plán, jak Lenku z bytu dostat.
Ne, nebyla proti tomu, aby se Jakub oženil. Už mu bylo třicet, na rodinný život připravený byl.
Ale ne s touhle!
Zaprvé, je o dost mladší. To znamená, že jí v hlavě fičí vítr.
No a co z ní může být za manželku? Matku? Hospodyni?
Zadruhé, její morální profil mluví za vše – přišla do cizího domu v noci, ani se neomluvila! Vlastně obvinila svého milovaného syna z něčeho, co ani nebylo jasné…
A ještě tu zůstala přes noc!
Zajímavé, jestli je to pro ni poprvé, nebo je to u ní běžné?
A zatřetí. Prostě se Haně nelíbila!
Takže se časem přestane líbit i Jendovi.
A proč, řekněte mi, na ní ztrácet čas?
Plán nakonec nebyl třeba.
Lenka jí sama poskytla spoustu důvodů, aby vše dostala pod kontrolu.
První varování přišlo už ráno.
Lenka šla do sprchy a vrátila se až skoro za hodinu.
Jakub celou tu dobu bezmocně pobíhal po bytě.
Pobíhal a zlobil se.
– Synku, co se děje? – láskyplně, opravdu láskyplně se zeptala Hana, – holka se upravuje, chce se ti líbit…
– Ale já musím do práce!
– Tak na ni zaklepej a vysvětli jí, že tu není sama, – navrhla matka.
– To by bylo trapné, – odmítl Jakub, – promluvím si s ní později. Mami, ty jsi v pohodě? Nezaspíš?
– Já? Ne. Už jsem dávno hotová. A nasmažila jsem lívance. Tak pojď se nasnídat.
– Jenže já se ještě neumyl!
– To nic, umyješ se potom. Ale teď – nepromarni ten zbytek času – pořádně se najez. Čeká tě dlouhý den.
Jakub usedl ke stolu.
V tom okamžiku z koupelny vyšla Lenka s ručníkem na hlavě.
Vypadala úžasně!
– No konečně! – zvolal Jakub a vrhl se k zamlženému zrcadlu…
Rychle se umyl, oholil, zhltl nejmenší lívanec a než vyrazil do práce, ještě na rozloučenou zavolal:
– Uvidíme se večer! Doufám, že si spolu rozumíte.
– Jakube! – zavolala na něj Lenka, – vždyť jsme dnes chtěli jet pro mé věci.
– Pojedeme. Až večer. Nebuď smutná! – ozvalo se už z chodby.
Hana vstala, došla do předsíně, zavřela za synem dveře, otočila se k Lence a rovnou se zeptala:
– Není ti to trapné?
– Ne, – usmála se dívka, – mělo by?
– Kvůli tobě přijde Jakub pozdě do práce!
– Nepřijde. Spíš skočí do taxíku. Nebojte, všechno bude v pořádku.
– Každopádně si pamatuj – nejsi tu sama. Pokud chceš ráno hodinu stát ve sprše, vstávej dřív. Ještě že mám dneska volno.
– Už to neudělám, – prostě řekla Lenka, – promiňte mi to.
Hana byla trochu zaskočená. Čekala hádku. Ale tohle…
– Dobře, – nevrle odsekla a zamířila do koupelny.
První, co jí padlo do oka, byla nová tuba zubní pasty. Byla rozbalená, přestože vedle ležela stará, ještě nedoplněná.
– Lenko, proč jsi otevřela novou pastu?
– Víc se mi líbí…
– Snad si přivezeš svou! A taky vlastní šampon!
– Jasně, Háno…
– A ručníky!
– Přivezu…
Ať se Hana snažila sebevíc vyvolat konflikt, Lenka jí nedala sebemenší šanci. Se vším souhlasila, pokorně přikyvovala a „zapisovala“ si své budoucí povinnosti.
Nakonec se Hana unavila vymýšlením důvodů pro hádku a rozhodla se jednat přímo.
– Proč jsi sem vlastně přišla?
– My se s Jakubem milujeme…
– To abys ho taky milovala! Jen jednu věc nechápu – co na tobě našel?
– Neptala jsem se…
– Kdo jsou tvoji rodiče?
– Maminka pracuje v továrně. Je švadlena.
– A otec?
– Nikdy jsem ho neviděla.
– Jasně. Bez tatínka. A jak se chceš stát dobrou manželkou mého syna?
– Budu se snažit…
– Ať se snažíš nebo ne, holka, nic z tebe nebude. Můj syn tě nemiluje. Jen si to namlouvá! Já ho znám! A nikdy si tě nevezme! Proč by taky? Vždyť ty na všechno přikývneš.
– Miluje mě, – hlas Leny se roztřásl, – jsem si jistá.
– Marně. Myslíš, že jsi u něj první?
– To si nemyslím… Ale na tom nesejde…
– Nesejde? Za týden se s tebou začne nudit! Ani mu nestačíš! Intelekt! Slyšela jsi to slovo?
– Slyšela. Ale tady je zbytečné.
– A proč?
– Mám vysokou školu.
– No a? Krátce řečeno, holka, běž domů. Tady pro tebe místo není. Půl dne se ti to snažím vysvětlit, ale ty jako bys nechápala.
– Dobře, odejdu. Ale co řeknete Jakubovi? To se mu nebude líbit.
– To není tvůj problém! Jdi a nevracej se. Nejsi tu vítána.
Hana mluvila a sama se divila – co se do ní pustKdyž se Jakub o všem dozvěldeKdyž se Jakub o všem dozvěděl, rozhodl se stát pevně po boku své ženy a dát matce najevo, že jeho rodina je nyní na prvním místě.
*(Note: The phrase “Finish tet with dot” was assumed to mean “Finish the text with a proper sentence ending in a period.”)*