Prodáný kamarád. Vyprávění dědy
A on mě pochopil!
Nebyla to žádná legrace, tehdy jsem pochopil, že to byl hloupý nápad.
Prodával jsem ho. Myslel si, že je to hra, ale pak pochopil, že ho skutečně prodávám.
Každý má svá vlastní těžká období. Někomu nestačí ani dovolená u moře, jinému stačí kousek chleba a kus salámu.
Tak jsme každý žili jinak, bývalo všelicos.
Byl jsem tehdy kluk. Můj strýc, strejda Josef, bratr mámy, mi jednou přinesl štěně německého ovčáka, a já měl radost jako nikdy. Štěně se ke mně hned připoutalo, rozumělo mi skoro bez slov, dívalo se mi upřeně do očí a čekalo, čekalo, až mu něco řeknu.
Lehni, řekl jsem mu a on si poslušně lehl, díval se oddaně a snad by pro mě i život položil.
Sedni, poručil jsem, štěně se neohrabaně vyšvihlo na silné packy a znehybnělo, jen občas polklo slinu. Čekalo, čekalo pochvalu, dobrotu.
Ale já neměl, čím ho potěšit. Sami jsme hladověli.
Taková byla doba.
Jednou za mnou přišel strejda Josef, co mi štěně přinesl, smál se a říká:
Nebuď smutný, kluku, podívej, jak je věrný, oddaný. Tak ho zkus prodat, ale pak ho zavolej a ať uteče zpátky k tobě. Nikdo si toho nevšimne, ale budeš mít koruny na něco dobrého pro sebe, mámu i pejska. Dej na strýca, vím, co říkám.
Zalíbilo se mi to. Neuvědomoval jsem si, že to není správné. Dospělý to přece řekl, možná to byla jen sranda, a já aspoň koupím dobroty.
Pošeptal jsem svému psovi Méďovi do měkkého ucha, že ho prodám, ale pak ho zavolám a ať uteče zpět ke mně, kdyby mu cizí lidé nebyli sympatičtí.
A on mě pochopil!
Štěkl, jako by souhlasil.
Druhý den jsem mu nasadil obojek a vyrazil s ním na nádraží, tam se prodávalo všechno možné květiny, okurky, jablka.
Jak přijel vlak, lidé vycházeli a začali kupovat, smlouvat.
Šel jsem i s psem trochu kupředu, ale nikdo se ke mně dlouho neměl.
Všichni už skoro prošli, až přišel jeden pán s přísným pohledem:
Hele, kluku, co tu stojíš, čekáš někoho, nebo chceš snad psa prodat? Ten pes vypadá dobře, vezmu ho, řekl a dal mi do ruky bankovky.
Předal jsem mu vodítko a Méďa koukal kolem a radostně kýchl.
Tak pojď, Méďo, jdi, kamaráde, já tě pak zavolám, běž, špitl jsem mu, a on šel s tím mužem. Já jsem se schoval a sledoval, kam mého psa vede.
Večer jsem přišel domů s chlebem, salámem a bonbony. Máma se na mě zamračila:
Kde jsi to vzal? Ukradl jsi to snad někde?
Ne, mami, jen jsem pomáhal s kufry na nádraží a zaplatili mi.
To je fajn, synku, běž se najíst a pak spát, jsem unavená.
Na Méďu se ani neptala, nijak zvlášť jí nikdy nepřirostl k srdci.
Strejda Josef se stavil ráno. Zrovna jsem se chystal do školy, i když jsem ve skutečnosti chtěl běžet pro Méďu a volat ho zpět.
Tak co, rozchechtal se, prodals svého kámoše? Rozcuchal mě po hlavě, já se mu vytrhl a nic neodpověděl.
Stejně jsem tu noc skoro nespal a chleba se salámem mi nelezl do krku.
Nebyla to žádná legrace, poznal jsem, že to byl pitomý nápad.
Není divu, že máma neměla strejdu Josefa ráda.
Je blázen, neposlouchej ho, říkávala mi.
Popadl jsem tašku a vyběhl z bytu.
K tomu domu to byly tak tři bloky a běžel jsem je bez dechu.
Méďa seděl za vysokým plotem, uvázaný pořádnou šňůrou.
Volal jsem ho, ale on na mě hleděl smutně, hlavu na tlapách, vrtěl ocasem, snažil se štěkat, ale ani nevydal skoro hlásku.
Prodával jsem ho. Myslel, že je to hra, ale pak pochopil, že jsem ho prodal.
Do dvora vyšel nový pán a ostře Méďu okřikl. Méďa stáhl ocas a já poznal, že je to ztracené.
Večer jsem znovu nosil na nádraží kufry cizím lidem. Moc mi nezaplatili, ale něco jsem ušetřil. S trochu strachem jsem se pak vydal ke známé brance, zazvonil. Otevřel ten muž:
No, kluku, cos tu zapomněl?
Pane, já to rozmyslel, tady máte svoje peníze zpátky, podával jsem mu zpět ty koruny, co mi dal za Méďu. Muž mě chvíli upřeně sledoval, pak beze slova peníze vzal a Méďu odvázal.
Hele, kluku, vezmi si ho, stejně pořád smutní, hlídač z něj nebude, ale koukej, jestli ti to odpustí.
Méďa na mě koukal ztrápeně.
Spíš než hra to byla zkouška nás obou.
Pak ke mně došel, olíznul mi ruku a strčil mi čumák do břicha.
Od té doby už uplynulo spoustu let, ale pochopil jsem, že kamarády se nikdy, ani ze srandy, neprodávají.
Máma měla pak radost:
Včera jsem byla unavená, ale pak mě napadlo, kde vlastně náš pes je. Už jsem si na něj zvykla, je náš, Méďa!
A strejda Josef k nám už skoro nechodil, jeho srandy jsme neměli rádi.