„Proč tvoje maminka může u nás bydlet týden, ale ta moje ne?“ řekl můj manžel.

Dobré zprávy

Švagrová byla vždy velmi starostlivá pokud šlo o svého syna. Každý den, když jsme měli dovolenou, manžel se zastavil u maminky na oběd. Denně od ní dostával zprávy. Když měl problém, běžel rovnou za ní pro radu. Když potřeboval peníze, šel za maminkou, která měla vždy připravených pár korun.

Jednoho dne, když jsem se vracela z práce, jeho maminka už byla u nás doma, položila na zem velký kufr plný věcí a knih.

Dobrý večer, maminko, řekla jsem. Co děláte s tím kufrem?

Rozhodla jsem se, že u vás týden zůstanu, pomůžu ti s domácností, s dítětem, s tvým mužem. Musíš přece pořádně nakrmit svého muže. A ty nemáš vždycky na všechno čas. Pracuješ tady v Praze, ne? odvětila.

Samozřejmě, moje tchyně byla opravdu rázná a zvláštní žena. Nehádala jsem se s ní, ani jsem jí nic nevysvětlovala. Jen jsem šla promluvit si s manželem. Jeho odpověď mě tehdy naprosto šokovala.

Miláčku, nerozumím, tvá máma se rozhodla u nás zůstat? Bez toho, aby se nás zeptala? Prý nezvládáš domácnost.

Mně to nevadí. Ať tu klidně zůstane. Proč by tvoje máma nemohla přijet a být u nás týden, když moje nemůže? Je snad moje maminka horší? Když tu byla moje maminka, něco jsem říkal? ptal se manžel.

Počkej… Moje maminka bydlí v Brně a přijede tak jednou, dvakrát do roka! Do hotelu ji posílat nebudu. Ale tvoje máma bydlí za rohem, skoro každý den u nás je! odpověděla jsem.

Skutečně jsem nechtěla, aby tchyně byla u nás doma v době, kdy tam nejsem. Představovala jsem si ji, jak mi šmejdí ve věcech a kontroluje naše skříně.

Manžel byl na maminčinu péči zvyklý. Už mu šedivěly vlasy, ale ona mu pořád nosila polévku, utírala nos, dělala všechno za něj. Ohledně toho jsme měli debaty pořád. Vadilo mi, že manžel není schopen se od matky oprostit. Tchyně byla akorát naštvaná, že se prý nestarám o jejího syna! Neustále mi dávala rady, jak bych měla žít, co dělat, jak mám pečovat o jejího syna.

Po svatbě k nám každý den chodila na návštěvu, prala mu ponožky a čekala, než přijde z práce, aby ho nakrmila svíčkovou. To mi brzo přeteklo. Promluvila jsem si s manželem a on jí vysvětlil, že to už nejde. Začala chodit jen dvakrát nebo třikrát týdně. Jenže když se nám narodil syn, začala chodit znovu denně.

Tehdy jsem se rozhodla, že si pronajmu byt sama pro sebe a odstěhuji se, pokud tu bude tchyně hlavní velitelkou. Řekla jsem manželovi, že se odstěhuji, pokud tu zůstane jeho matka.

Moje máma chce jen pomoci! vykřikl uraženě.

A mně její pomoc opravdu chybí?

Rate article
Add a comment