Moje neteř Maria si vzala Petra – už léta rozvedeného.
Bydleli v podnájmu, protože neměli vlastní byt.
Narodil se jim syn, ale Petr nezůstával doma, aby pomáhal s dítětem, pořád chodil pozdě, protože se věnoval cizím ženám a alkoholu.
Když šel v noci ven, vracel se domů až ráno.
Jeho neteř na něj čekala, čekala na něj, ale šla spát s obavami a pořád myslela na to, kde je. A on chodil za svou milenkou.
Když se ráno vrátil domů, jeho pravidelným trikem bylo říct manželce: “Promiň!” a vymyslet si nějakou ocasatou lež.
Paní mu však psala lístečky: “Petr je jen a jen můj!” a strkala mu je do kapes nebo do jejich poštovní schránky.
Když by vás manželka našla, začaly by hádky a on by zvedl ruku, že ji zbije.
Když jejich dítě povyrostlo, vzali si ho Mariini rodiče k sobě, aby ho mohli hlídat a nebyli doma svědky cirkusů.
A Petr znovu: “Duše, je mi to líto, už se to nestane!” A tak se stalo.
A tak se 7-8 let opakují stejné příběhy – ona se neodváží podívat na cizího muže, on mává diadémem.
Nakonec to neteř nevydržela a podala žádost o rozvod.
Je mi Marie líto, ale jiné východisko než rozvod pro ni nevidím.
Lepší bude, když nechá Petra žít dál a ona si najde slušného muže a bude mít klid.