Já vám povím, proč nechci nechávat své děti u jejich babiček.
Je mi třicet jedna a mám dvě dcery tři roky a jeden rok. Nechodím do práce, jsem full-time máma, můj vlastní dobrovolný výběr! Když jsem čekala svou první holčičku, naivně jsem předpokládala, že babičky přiloží ruku k dílu. Jak se rychle ukázalo, byly spíš brzdou než pomocí a většinu času jsem všechno zvládala na vlastní pěst.
Ráda bych vám o tom povyprávěla trochu víc:
Po porodu mé dcery, a o to víc po návratu z porodnice, jsem byla úplně bezradná vůbec jsem netušila, jak k dítěti přistupovat. Dnes už mi to s dvěma dětmi přijde jako brnkačka, ale tehdy před třemi lety to doma vyvolávalo slušnou dávku paniky.
Samozřejmě, v hlavě nebyly napsané žádné návody Jak postarat se o dítě))))))
Nevím proč, ale čekala jsem, že starší zkušená generace prostě ví, jak přebalit, vykoupat, nakrmit, ostříhat nehty a případně vyléčit. Ve výsledku jsem si musela poradit sama, protože jsme se dokázaly pohádat pomalu i o to, jakou teplotu by měla mít koupelová voda)))))
Dneska zvládám přebalovat jako mistryně světa a zvládla jsem i spoustu dalších věcí.
Oběma babičkám jsem moc vděčná a mám je ráda, ale některé jejich perly prostě stojí za to:
Babička 1 (tchyně, paní Novotná):
Nad vodou na čaj je prý potřeba odříkat modlitbu, a jen takovou vodu dávat dítěti pít.
O půl roku později jsme koupili filtr na vodu. Ale ano, modlitby už jsme vynechali.
Pořád mi nosí šedé tuhé mýdlo prý jedině tím se má dítě mýt. A na opruzeniny taky používat jen to.
Děti prý vychovávám špatně, proto bývají nemocné (ale proč, to neví nikdo).
Když mimino moc řve, mám ho vzít ke kartářce prý pomůže.
Babička 2 (moje maminka, paní Veselá):
Kňourání? To přejde samo, z toho si nic nedělej. Teplota? Dej prášek a bude.
Kupujete těm dětem hrozně moc hraček, máte se víc krotit.
Přijdu v sobotu ve 13:00 pohlídat vnučky, ale v 16:00 musím do kina jako vždycky, každý víkend.
Sladké i slané je prý možné dát dítěti už od šesti měsíců, když si řekne, ať klidně ochutná.
Svoji mamku mám ráda, ale musím zpětně uznat, že mám otázky, jak nás vlastně vychovávala!
Jak jsem byla krmená a léčená nebo vlastně neléčená. Často jsme byli odloženi u babičky, a tam jsme žili hlavně na těstovinách, zatímco doma bylo jídlo pořádně mastné. Kašel? Kdo by to řešil. Výsledek: černý kašel jako malovaná. Teď už mi došlo, proč mám žaludek a játra na sucharech.
Shrnutí: S našimi babičkami je mi dobře, ale ani ve snu bych jim nesvěřila děti na víc dní. Pod dohledem, ano. Nejsem paranoidní, ale mám z toho docela strach
Samozřejmě, rády přinesou malou krabičku lentilek nebo čerstvě upečený koláč, ale už je znám a své holky si radši pohlídám za všechny koruny světa sama.