Proč byste si měli nosit vlastní jídlo?
Švagrová a švagr mého manžela se svými rodinami slavili Vánoce u nás doma pět let za sebou. Všechno jsem vařil sám, prostíral jsem stůl, staral jsem se o všechno a po nich jsem i uklízel. Oni jen slavili. Ale minulý rok mi došla trpělivost a úplně jsem se z toho zbláznil. Už to bylo fyzicky, psychicky i finančně moc náročné.
Tentokrát jsem se rozhodl, že rozdělení povinností mezi všechny bude nejlepší řešení.
Ale nedávno mi tchyně zavolala a začala, že už jsou s tchánem staří, že časy jsou těžké, a chtěla by znovu Vánoce společně v našem bytě.
Zavolal jsem tedy švagrovi a švagrové a řekl jsem jim, že maminka by chtěla, abychom zase slavili společně. Nejprve byli nadšení a hned říkali, že maminku musíme poslechnout a že s tím souhlasí.
Pak jsem jim ale vysvětlil, že letos si každý vezme na starosti část menu, domluvíme se, kdo co uvaří a donese.
Já že připravím hlavní jídlo dvě teplá jídla a upeču dort.
Oni mají udělat dva druhy salátů, zajistit rybu, maso, sýry, ovoce a zajistit i pití. Každý ať donese něco k pití podle chuti.
Jakmile jsem jim celý seznam přečetl, veškerá jejich radost rázem zmizela. Začali si stěžovat, že nemají čas vařit, že pracují a nejdřív by to museli koupit a až pak připravit. Navíc vůbec nechápou, proč by měli něco nosit. Prý si raději udělají oslavu doma.
Tak jsem jim řekl: a co maminka? A víte, co mi odpověděli? Prý ji popřejí přes telefon a hotovo.
Takže nechtějí spolupracovat, ani se podílet na přípravách nebo nákupu. Tchyni jsem to zatím neřekl. Upřímně nevím, jak jí to říct, bude z toho určitě hodně nešťastná.
Co bych měl v téhle situaci dělat? Možná bych měl letos zase zvládnout celé Vánoce sám?