Když se jedna dívka vdávala, zeptala se své matky:
– Mami, co mám dělat, aby si o mně manžel myslel, že jsem dobrá manželka?
– Miláčku,” odpověděla jí matka, “musíš být velmi pracovitá: ráno, hned jak se probudíš, jdi vybílit dům, pak natři plot a upeč něco dobrého.” “A co když se ti to povede?” zeptala se matka.
Po svatbě přišla dívka v noci za tchyní a řekla:
– Mami, vstávej, jdeme bílit dům!
– Copak ses zbláznila, je noc!
– Mami, vstávej, musíme jít do práce!
– Jdi spát, nemáme kartáč!
– To je problém? Otec má vousy, ostříháme si je a budeme mít kartáč!
A tak to udělali. A když se tchán se synem ráno probudili, dům už byl vybílený. Příští noc se vše opakovalo.
– Mami, vstávej, plot je třeba natřít!
– Dcero, běž raději spát, nemáme štětec!
– To je problém? Táta má knír, zastřihneme ho a bude štětec.
A tak se také stalo. Ráno se tchán se synem probudili a plot byl natřený. Když se syn vrátil z práce, našel svého otce sedět u sousedů a starý pán rezolutně odmítal jít domů.
– ‘Tati, proč lezeš na ten strom? Slez dolů, je čas jít domů.
– Řekni mi, synu, kde jsi našel toho pracovního smrkáče? Nejdřív se rozhodla vybílit dům – nechala mě bez vousů, pak plot, rozhodla se natřít – nechala mě bez kníru. Večer řekla, že jde péct, a v domě nebyla vajíčka.
