Pro mou maminku je hlídání její vnučky prý naprosto „nemožné“.

Dobré zprávy

Všechny mé kamarádky mají maminky, které se bez problémů starají o vnoučata. Pro moji maminku je ale hlídání vnučky naprosto nereálné. Pořád mi opakuje jedno a to samé: To je tvoje dítě, já jsem si svoje dítě už vychovala. Moje dcera, Eliška, má pět let a chodí do školky. Před dvěma lety, když mi skončila mateřská dovolená, jsem se musela vrátit do práce; učím na prvním stupni základní školy, takže si bohužel nemůžu často brát volno. V takových situacích by se mi opravdu hodila mamčina pomoc.

Moje maminka má spoustu volného času, zvlášť v zimě, když nejezdí na chatu. Celé dny tráví doma, sleduje televizní pořady a povídá si po telefonu se svými známými. Skoro nic jiného nedělá. Minulý týden jsem byla s Eliškou u očního lékaře a zjistilo se, že má problémy se zrakem. Volala jsem mamince a vysvětlila jí, že bude potřeba chodit s Eliškou deset dní do oční kliniky. Ze školky ji vyzvedáváme kolem jedné, ráno ji tam vodíme. Všechno je blízko školka, klinika i maminčin byt.

Moje dítě je slušně vychované a maminka to dobře ví. Není ubručená, nedělá hluk, neudělá nepořádek, sní, co jí dám. Přesto k ní má maminka jasnou neochotu. Jednoho dne jsme s manželem oba museli do práce a naléhavě jsme potřebovali výpomoc.

Bylo by úžasné, kdyby nám maminka mohla pár dní pomoct, ale zkrátka to odmítá. Naštěstí máme blízké příbuzné, kteří nám v nouzi mohou vypomoci. Moje babička bydlí hned vedle nás a moc toho teď nedělá, takže by dávalo smysl, aby vnučku občas pohlídala, když jsme s manželem v práci. Nic by nás to nestálo navíc, protože žije nedaleko, a pro nás by to znamenalo o dost méně stresu.

Od té doby, co maminka odešla do důchodu, ji podporuji i finančně. Dávám jí peníze pořád a platím jí nájem celé dvě výplaty měsíčně. Když jdeme s manželem na nákup, vždy ji bereme s sebou, ale ve výsledku za sebe vše platí sama. Ke každým svátkům dostává od nás nádherné a drahé dárky. Ale maminka mou pomoc bere jako samozřejmost. Myslí si, že jelikož jsem její dcera, je mou povinností vozit jí jídlo a platit za ni nájem. Ale já tomu nerozumím! Moje dítě je opravdu moje starost, ale to neznamená, že bych nikdy nepotřebovala mamčinu pomoc.

Zdá se, jako by babičky už nemusely svým dětem s ničím pomáhat, ale přitom to mnohé stále dělají. Připadá vám to fér? Hrozně mě to bolí tolik se pro maminku snažím, a ona jako by to vůbec neocenila.

Rate article
Add a comment