PŘÍVĚS
Prokletý večírky, pomíjivé známosti, nekonečná rande.
Když se Karel poprvé setkal s obyčejnou, veselou a chytrou Olgou, pocítil, že tohle je ono.
Společně se toulali v zapadlých uličkách pražského Žižkova, seděli spolu v kavárně, poslouchali harmonikáře na náměstí, on jí vyprávěl o svých pracovních vítězstvích a ona o své vášni pro sbírky současné poezie.
A když zjistili, že oba do bramborového salátu dávají jablka, bylo jasné, že musí pokračovat.
Za místo raketového vývoje vztahu Olga vybrala svůj privát v Dejvicích, kam ho pozvala na večeři.
Karel si vzal košili, co zažila lepší časy, oholil se, naučil se zpaměti báseň od Hiršala, Olžina oblíbence, a v květinářství U Modré růže koupil narcis a lahev rulandského.
Šel na návštěvu s motýly v břiše a pocitem naprosté volnosti.
Jeho sebevědomí by mu záviděla i kočka, která číhá u misky na čtvrtý oběd.
Ještě ani nezazvonil, už měl přesně promyšlený průběh večera kromě jedné věci: Dobrý večer, já jsem Štěpán.
Máma je ve sprše, pojďte dál, přivítal ho za dveřmi chlapec robustní postavy.
Na chvíli Karel ztuhl.
Na prahu stál čtrnáctiletý obr, s hranatou tváří, co nastavoval dlaň, která by snadno objala Karlovu hlavu.
První teorii o špatném zvonku rozptýlil ten typický smích-kých Káchy, s prsty na nose a zavřenou pusou ve stejném stylu, jako to dělává Olga.
Počáteční nadšení padalo do propasti, víno mu hnědlo v tašce, květiny chřadly.
Uvnitř už si všiml neforemných tenisek u vchodu.
Klidně by je navlékl přes své společenské boty a pořád by z nich šoural.
Olga by dosáhla synovi sotva do pasu.
Karel si povzdechl, že je škoda, že ženy neumí totéž s prstýnkem dáš jí ho, a za deset let z něj naroste snubák (to by byla investice!).
Zamračeně dorazil do kuchyně, kde už byl prostřen stůl a Štěpán bez pomoci stoličky vyměňoval záclony.
Za pět minut jsem venku! houkla Olga ze sprchy.
Za pět opakovaných pět minut Olga vylezla v šatech a se zářící tváří.
Po letmém pohledu na Karlův výraz všechnu nervozitu odfoukla melancholie, romance byla pryč.
Bez slova jim nabrala na talíř, sama rozlila víno a začala jíst.
Proč jsi neřekla, že máš dítě? vypadlo rozčarovaně z Karla.
Lekla ses přívěsu? pousmála se smutně Olga.
Přívěs?
To je spíš vlaková souprava!
Velký, co?
To má po otci.
Ten byl z Novohradských hor, vyšší než Štěpán, holýma rukama lovil rysa.
A kde ehm kde je teď?
Na turné.
S tím svým rysákem.
Odešel za kariérou, prý velké jeviště.
Občas pošle dopis.
Ale podle písma se mi stejně zdá, že to píše ten rys má v sobě víc svědomí než táta.
A kolik je mu? kývl Karel směrem na chodbu.
Čtrnáct.
Zrovna si šel pro občanku.
Silou?
Moc vtipné.
Dál jedli tiše.
Slova vázla ve vzduchu.
Můžu si přidat maso? natáhl talíř Karel.
Chutná?
Popravdě, nikdy jsem nejedl lepší.
Co to je?
Jelení kýta.
Štěpán vaří sám.
To má fakt talent!
Po otci.
Zdědil po něm receptovou knihu, nůž, batoh rybářského prutu a starý člun plus hromádku věcí, co nám tu nechal.
Člun?
Jo, je v sklepě.
Tedy, někdy tam bývá.
Štěpán je nadšený rybář.
Najednou zazvonil Olžin telefon a ona zmizela v pokoji.
Nejvyšší čas balit, napadlo Karla.
Tady už nebylo co hledat.
Hele Karle, je jedna věc Olga se vrátila, celá rozčilená.
V práci máme průšvih.
Mohl bys tu se Štěpánem zůstat dvě hodinky?
Já?
Proč?
No je mu čtrnáct.
Nikdy nevíš, co se může stát Všude se teď hemží podivní lidi
Máš strach, že ho někdo nenápadně odnese?
Hele, zaplatím ti za pana hlídače a za promarněný večer, pak ti už nezavolám, platí?
Co mám s ním dělat?
Nevím.
Kluci si vždycky najdou téma.
Já letím.
Než Karel něco řekl, klaply dveře.
Zůstal chvíli v kuchyni, vybil mobil, dojedl kýtu, dopil víno.
Olga se nevracela.
Když šel ke dveřím pokojíku, zaslechl známé zvuky.
To není možné, pomyslel si Karel a zaklepal.
Otevřeno.
Otevřel do klukovského království.
Velká dřevěná terč s noži a šipkami, stěny bez dírek stoprocentní zásahy.
Na stole gramofon, potichu hraje Kabát, Karla to potěšilo.
Štěpán seděl v koutě, navazoval rybářský vlasec.
Karel okoukl vitrínu.
Poháry na skříni, boxovací pytel visící ze stropu, vedle televize nejnovější herní konzole.
Nezávidím ti.
Tu pokojík by bral každý puberťák, i já.
V létě si vydělávám, odpověděl Štěpán a Karel se málem zastyděl.
Představoval si Olgu, jak schání peníze pro rozmazleného synka, a přitom byl samostatný.
Nemáš nabíječku na mobil? ukázal mu Karel svůj.
U nádraží.
U nádráží? sotva věřil svým uším, dokud opravdu nespatřil detailní model železniční tratě, která se vinula po celém rohu pokoje.
Zapomněl dýchat.
Složil sis to sám?
Jo.
Kupoval jsem díly postupně.
Chci druhé patro a několik mostů.
Právě mi přišla zásilka kolejí, ale na to až někdy.
Karel cítil, jak se mu do hlavy a srdce rozlévá radost.
Můžu ji na chvilku pustit?
Jasně, minutku. A Štěpán vstal a jedním krokem přešel pokoj.
***
Olga přišla po hodině.
Byla si jistá, že Karel dávno zmizel.
Vtrhla do synova pokoje a našla oba, jak pokládají koleje.
Na první pohled nešlo říct, kdo je ten starší.
Karle, je čas domů, zašeptala.
Už?
Kolik je?
Půl jedenácté, zívla unaveně Olga.
Ráno musím znovu na šichtu.
Potřebuju spát.
Doprovodila Karla ke dveřím, políbila na tvář a podávala mu bankovku.
Neberu peníze od žen, odmítl, dotčený.
Dobře.
Díky, že jsi pohlídal můj přívěs.
Karel krátce kývl a zmizel z domu.
***
Ahoj, hele, rád bych se k vám ještě někdy zastavil, volal za pár dní Karel.
Víš, mám teď v práci chaos, na vztahy fakt nemám čas, a posledně
A za Štěpánem se můžu stavit?
Za Štěpánem? Olga se zarazila.
Jop.
Třeba ho zase pohlídám.
Mám pro něj verzi Fifi Fifík na Xbox, v klidu posedíme, ty si uděláš svoje.
No dobře, přijď dneska.
Tentýž večer Karel dorazil jiný.
Žádná košile, parfém, žádné růže, žádné pohledy.
Jen černé triko s logem Tří sester, batoh s brambůrky a sodovkou, na tváři debilní klukovský úsměv.
Jen buďte potichu, mám za chvíli dvouhodinový call, vítala je Olga v županu a s cibulovým dechem.
Karel zaplul rovnou do pokojíku.
Ten večer je Olga skoro nemohla roztrhnout, jak diskutovali o filmu Švankmajera a Soderbergha.
Chtěli to rozhodnout šestihodinovým maratonem, ale Olga jim vysvětlila, že oba mají vkus jak nádražní bufet, a Karla cestou ven vyprovodila:
V sobotu nezapomeň koupit návnadu! zavolal za Karlem Štěpán.
Jakou návnadu? probodla ho Olga.
Jdem na štiku.
Říkal jsem Štěpánovi, že znám skvělý rybářský obchod.
Sto let jsem nebyl na rybách.
No teda, vy jste kamarádi!
A se mnou nechceš někam jít?
Můžeš s náma, připravíš nám obložené chleby.
Aha, protože nemám co dělat.
Tak jděte na svou rybačku, smála se Olga a zavírala za ním dveře.
Stejně pořád makám, aspoň má syn zábavu.
***
Utekl měsíc.
Olga se naplno ponořila do práce, romantika zmizela.
Zato Karel se Štěpánem postavili dvoupatrový železniční viadukt, jeli pro raky na Berounku, naložili domácí medovinu podle staré rodinné knihy.
Štěpán Karla naučil poznávat houby, Karel Štěpánovi poradil, jak pozvat spolužačku na rande.
Vše by běželo klidně dál, kdyby jednoho večera někdo nezabušil, až z podhledu spadla světla.
Olga otevřela.
Závan medvědího masa ve dveřích.
Na prahu stál její bývalý muž a otec Štěpána.
Všechno jsem pochopil, klekl si a i tak byl vyšší než Olga.
S Daňkem už máme dost cirkusu, chceme klid.
Mám našetřeno, odvezu vás do Novohrad.
Budeš doma, já a syn na rybách a lovu.
Ha!
Vy jste srandisti.
Po deseti letech mu to dojde.
Ten tvůj Daněk se taky vrací k rodině?
Ve skutečnosti podepsal smlouvu s Barrandovem za mými zády, zabručel.
No vida!
Prostě tě vyšoupli.
To je jedno.
Teď
Nestihl doříct, do předsíně vpadl Karel v Olžině triku.
Olgo, půjčuju si tvůj svetr, svou jsem umazal při patinování kolejí
Proboha, v tom bytě někdy někdo dořekne větu? protočila oči Olga.
A to je kdo? zahučel muž s pěstí před Karlovou hlavou.
To je to je zamumlala Olga, nejistá co říct.
V ten moment přilítl Štěpán a jedním chvatem otce připlácl ke stěně.
Tohle je přívěs! zasyčel Štěpán.
Štěpáne, synku, já jsem táta!
Jaký přívěs?
Obyčejný přívěs, co s mámou všechno utáhneme, co jsi nám tu nechal.
Ale já vám nikdy nic nenechal, muž se zarazil, pak pochopil vlastní slova.
Karel a Olga se tiskli do kouta, sledovali souboj obrů.
Dobrá, dobrá, break, zasípal nakonec muž, Štěpán ho pustil.
Jsi ve formě!
Celý po mně.
Zítra můžeš s tátou na prasata, mnul si paži.
Tak co, půjdeme zítra na lov, chci ti něco říct.
Možná nám to ještě klapne.
Jsem tvůj otec
Olga byla v rozpacích.
Jezdila očima mezi mužem a Karlem, nevěděla, co říct.
Chápu, kývl Karel a zamířil ke dveřím.
Odpusť
***
Druhý den otec se synem zmizeli už za svítání a večer se vrátil jen Štěpán.
A kde je táta? ptala se rozrušeně Olga.
Odešel, zoutul se Štěpán.
Jak, prostě odešel?
No…
S kancem.
Vložil ho do přívěsu a odjel drezírovat.
Nový kámoš místo daňka.
Dovezl mě do města a jel pryč.
Jsem blázen, plácla se Olga do čela.
Musím zavolat Karlovi.
Není třeba, teď jsem se s ním rozloučil.
Dovezl mě domů, hned slíbil, že se zítra staví.
Ale tys nechal mobil doma, jak věděl, kde tě najít?
Říkal, že nás sledoval cestou.
Chtěl si ověřit, že jsme v pořádku.
Opravdu to řekl?
Řekl, usmál se Štěpán.
A dodal, že se na nás přilepil a už se zřejmě nikdy neodlepí.