Přispěchavší číšník navrhl odnést kotě. Ale dvoumetrový chlap zvedl plačícího chlupáče a posadil ho …

Dobré zprávy

Přispěchal číšník s nabídkou, že odnese kotě. Jenže dvoumetrový chlapík zvedl uplakaného chlupáče a posadil ho na vedlejší židli: Talíř pro mého kočičího kamaráda! A to nejlepší maso!

Oblékneme si něco odvážného, téměř jako mladé víly, a vyrazíme do luxusní restaurace. Ukážeme se, a muže prohlédneme
Jedna ze tří kamarádek to pronesla naprosto sebejistě. Byla ředitelkou prestižní soukromé základní školy v Praze, takže v zásobě měla vždy ty správné slova a ráda je používala.

Těmto vílám bylo po pětatřicítce. Ideální věk podle nich na krátké sukně a halenky, spíš lichotící postavě než ji skrývající. Hluboké výstřihy, dokonalý make-up celý arzenál.

Restauraci si vybraly odpovídající: noblesní, proslulou a zatraceně drahou, kousek od Václavského náměstí. Dovolily si ji bez problémů. Rezervovaly stůl, pohodlně se usadily a ihned začaly sbírat obdivné pohledy mužů a jízlivé pohledy jejich partnerek.

Rozhovory se samozřejmě točily okolo nejdůležitějšího mužů. Probíraly sny, očekávání a vlastní požadavky. Každá čekala na svého ideála: vysokého, sportovního, přitažlivého a hlavně zajištěného. Aby nosil na rukou, plnil rozmary, nezatěžoval řečma a nepohřbíval v domácí rutině. A pokud by měl urozený původ, bylo by to dokonalejší.

Jen ne takové, jako tihle
Kamarádky se letmo podívaly ke stolu, kde seděla trojice veselých pánů bříška, kouty, pivní sklenice, chipsy a hromada steaků. Řešili fotbal, rybaření, smáli se hlasitě, upřímně, bez pozlátka.

Hrůza.
Co za buranství.
Fuj.
Verdikt jednomyslný: neudržovaní, drsní, bez špetky šlechtictví zcela nevhodní pro takové dámy. Pak se však stal okamžik, který změnil tón večera.

Do restaurace vešel On muž, co právě zaparkoval rudou Škodu Superb v poslední verzi.
Hrabě Kryštof Zelený z Plzně! slavnostně zahlásil číšník.
Kamarádky se narovnaly, jako by právě zachytily pach zvěře.

Vysoký, štíhlý, s ušlechtilou šedinou, oblek na míru minimálně za sto tisíc korun. Diamantové manžetové knoflíčky a sněhobílá košile ještě podtrhovaly celkový dojem.

Ach
To je úroveň!
Hmmm
Výstřihy se naklonily vpřed, pohledy ještě výmluvnější.

To je muž, zašeptala jedna.
Hrabě, fešák a milionář, přidala druhá. A mimochodem, vždycky jsem chtěla na Kanáry už od školky.
Třetí mlčela, ale její oči říkaly vše.

Neuplynulo ani deset minut, když se dámy ocitly u hraběcího stolu. Šly tam hrdě, lehce pohrdavě pokukující po ostatních hostech, a zvlášť po pivní trojce.

Hrabě byl galantní, mistrně vedl konverzaci, líčil rodinné panství, sbírky obrazů. Napětí mezi kamarádkami sílilo každá věděla, že večer skončí pozváním, které dostane jen jedna z nich.

Na chvíli to rozptýlila přinesená jídla: humři, mořské dobroty a lahvová archivní vína. Dámy jedly, očima svlékaly hraběte, v myšlenkách dávno opustily restauraci. Tváře jim zrůžověly, a byly ještě krásnější.

Hrabě zářil, vtipkoval, vyprávěl historky z vyšší společnosti, a přítelkyně už nezajímalo, kam je pozve.

Restaurace měla malou zahrádku. Vůně jídel se táhla až ven, a přes plot se brzy protáhl malý šedý kocourek. Vyhublý, hladový. Prosmýkl se mezi stoly a přistál přímo u nohy hraběte, s nadějí v očích.

Marně.

Hraběti se zkřivila tvář odporem. Bez váhání odstrčil kocoura botou. Kotě proletělo několik metrů a narazilo do stolku u trojice chlapů s pivem. V sále nastalo ticho.

Nesnáším tyhle špinavé, bezcenné tvory, pronesl hrabě. Na mém zámku mám čistokrevné psy a ty nejkrásnější koně.
Číšník se snažil situaci uklidnit:
Hned vše napravíme, přijměte omluvu

Zamířil k pivnímu stolku, ale jeden z mužů už byl na nohou. Obrovský, skoro dvoumetrový, rudý v obličeji a s pevnou pěstí. Kamarádi se ho snažili zadržet.

Beze slova zdvihl kotě a posadil ho na židli.
Talíř pro mého chlupatého kamaráda! zahřměl. Nejlepší maso. Okamžitě.
Číšník zbledl a běžel do kuchyně. Restaurací se rozlehly potlesky.

Jedna z víl tiše vstala, přešla k obrovi a řekla:
Udělej mi místo. A objednej damě whisky!

Hrabě ztratil řeč.

Za pár minut už u nich seděly i dvě zbývající kamarádky, věnovaly hraběti opovržlivý pohled.

Z restaurace už spolu neodcházely všechny. V jedné skupině byl muž, žena a šedé kotě.

Čas plynul. Dnes je první z kamarádek manželkou právě toho obra majitele velké investiční skupiny. Druhé dvě si vzaly jeho kamarády, respektované pražské právníky. Svatby proběhly v jeden den.

Nyní mají bývalé víly nový život: plenky, vaření, úklid. Všechny téměř zároveň přivedly na svět dcery.

A aby si někdy mohly vyrazit do oblíbené restaurace, posílají manžely v sobotu na fotbal nebo ryby, pozvou chůvu a zase se scházejí na kus řeči. O mužích. Po žensku.

A hraběte Kryštofa Zeleného z Plzně za rok zatkla policie. Skandální kauza podvodník, který obral důvěřivé ženy.

Takoví muži, na štěstí, nemají se skutečným charakterem nic společného.

Myslím tím tu trojici s bříšky, kouty, bez pozlátka, ale s upřímným a laskavým srdcem.

Tak to zkrátka v životě chodí.

A jinak to být nemá.

Rate article
Add a comment