Připravit manžela. Příběh

Dobré zprávy

Děkuji za podporu, za lajky, zájem a recenze, za odběr a obrovské poděkování všem za dary od mě i mých pěti kočičích společníků. Sdílejte, prosím, příběhy, co se vám líbí, na sociálních sítích autorovi to také udělá radost!

Po propuštění z nemocnice se Vendula cítila lépe a hned ráno chtěla vrhnout se do svých běžných povinností. Jenže po probuzení ji zachvátil nečekaný vnitřní protest.

Manžel, Aleš, už byl v plném rozcvičovacím režimu. Sportovec i v důchodu si nedokázal odpustit staré zvyky každé ráno měl svůj cvičák na klouby.

Vendula mezitím spěchala k své kočce Mňauše, aby jí vyčistila záchod. Pak nakrmila Mňauše i věrného psího kamaráda Béďu, uklidila stopy nočních vtrhů čtyřnohých v předsíni i kuchyni a pospíchala vyvenčit Béďu.

Odpoledne i večer se pak sešli v parku s Lukášem, užívali si klidná odpolední ticho. Ráno ale, zatímco Aleš pilates, Vendula měla ještě spoustu věcí na zvládnutí.

Rychle se vrhla k přípravě tradičního českého snídaně tvarohu s medem a sušeným ovocem, nebo tvarohových lívanců, střídavě s vejci na měkko, míchanými vajíčky či volskými oky. Vendula si tuto ranní horečku považovala za svou vlastní posilovnu, ale lékaři z nemocnice, když se dozvěděli o jejím režimu, trvali na skutečném cvičení, které žádná domácí švanda nenahradí.

Aleš po dokončení svých kloubních cviků úklidoval postel, často si stěžoval, že je to ne muže a že všechny domácí starosti padají na jeho ramena. Dvakrát týdně pral nahromaděné prádlo, vysával podlahu a někdy zamumlal, že Vendula nic pořádně neudělala. Nakonec myl nádobí po snídani a byl přesvědčený, že tak nejvíc pomáhá manželce.

Po snídani Vendula připravovala oběd, pak usedla k počítači. V důchodu si přivydělávala na dálku, nechtěla se počítat s každou korúnou. Aleš to považoval za zbytečnou zábavu a za zbytečný výdaj po celé jejich skříně už měl dost oblečení!

Vendula obvykle Alešovi ustupovala a nevyčítala mu. Neměla moc zájem o módu, hlavně že Aleš ji chválil, jak dobře vypadá ve srovnání s ostatními ve svém věku. A nebránila, když manžel po třetí zakoupil nový šroubováku nebo něco dalšího na své zábavné výdělky.

Pak ale přišla nečekaná nemoc, která vše změnila. Vendula upadla na ulici při cestě do obchodu a byla odvezená sanitkou do pražské nemocnice. Lékaři těžko uvěřili, že vůbec mohla chodit její rychlé krevní testy byly katastrofální.

Dokonce i Aleš se lekal, když ji viděl bledou pod kapalinou. Po návratu domů sotva zvládal domácí práce a byl překvapený, kolik toho vůbec je. Aleš netrpělivě čekal, až ji propustí domů, protože ji opravdu miloval a velmi se o ni bál.

První dny po operaci byly podle lékařů ležení. Aleš ji navštěvoval a opakovaně se ptal:

No co, Vendulo, už se cítíš lépe? Ne tak špatně? Vypadáš už méně bledě.

A pak dodal s úsměvem:

Neležíš celý den, protože pak už nezvládneš chodit. Musíš se zase pustit do obyčejného života.

Vendula souhlasila, ale ne úplně. Ráno vstal aleš a znovu dělal své cviky, očekávaje, že i ona se hned vrátí k svým povinnostem. Poprvé po dlouhé době neviděla v Alešovi starostlivého manžela, ale člověka, který jí chce znovu přidat nepřekonatelný balík úkolů.

A uvnitř se rozhořel protest! Vendula si vzpomněla na slova doktora, která zněla jako zvonek:

Myslíte si, že jste jen tak, a manžela k tomu přiměli? On si myslí, že vám všechno jde od ruky, že se nikdy neunavíte. Vy ale děláte spoustu věcí s úsměvem, že? A teď vás přivezli na pohotovost s anémií, vaše hodnoty jsou třikrát pod normou, chcete vůbec žít?

V nemocnici jí ihned nasadili kapesnici a pětkrát jí podávali krev od různých dárců, dokud se výsledky nevrátily k normě. Poprvé v životě viděla průhlednou hadičku spojující se s jejím žilou a pomyslela si:

No teda, teď mi někdo vpravil krev od pěti naprosto cizích lidí. Zachránili mi život, ale přiložili k němu i něco cizího. Změní to něco v mé hlavě?

Po návratu domů si Vendula s překvapením uvědomila, že už nechtějí jen potěšit manžela. Ano, má ráda Aleše i Lukáše, a on sice občas křičí, ale přesto dělá věci, které jiní muži nechtějí. Přestože se často přeceňuje a v jejích povinnostech podceňuje, dříve to brala s usmiřováním.

Teď ji napadlo, že by chtěla věnovat více času sobě a starým koníčkům třeba hrát na klavír, který leží zaprášený v rohu, nebo něco, co ještě nezná. Vstala a zamyšleně začala cvičit vedle Lukáše. Aleš to neudržel a překvapeně poznamenal:

Nejsou vám tady po operaci? Rozhodla ses po důchodu věnovat sobě, Vendulo? Vypadáš skvěle, tak radši krm kočku a psa, připrav snídani, jo?

Vendula odpověděla s neobvyklou tvrdostí:

Řekl mi lékař, že jinak dlouho nezvládnu. Chceš mi zničit život?

Manžel byl z její upřímnosti naprosto v šoku. Lukáš si zřejmě myslel, že tato bláznivost brzy přejde, a ani se neutřásl, když Vendula po rozcvičce řekla:

Tak, nejdříve nakrmu Mňauše a Béďu, ty pak jdeš se psem ven, a mezitím já připravím snídani, bude to rychlejší.

Zvlášť ji překvapilo, jak rychle Lukáš souhlasil. V duši cítila podivný rozruch, jako by v ní probudila pět nových sil, které jí říkaly, že si může dovolit vyhodit staré šaty a koupit si nové poctivě vydělané. Připomínaly jí, že by měla cvičit, být sportovní a nezůstat jen lenivou.

Sečtěla pět jasných rozhodnutí a s trochu strachu si uvědomila:

Přesně, pětkrát mi přenesli krev od pěti lidí. Ta síla a odvaha k konkrétním krokům pochází právě z nich! Říká se, že při transplantaci srdce se mohou předávat chuť k něčemu, vzpomínky nebo talent. Lidé po těžkých operacích často objeví nová umělecká nadání.

Když se podívala na Lukáše, v jejich pohledu už nebyla žádná podřízenost, ale jistota, vzniklá nejen slovy doktora, ale i tím podivuhodným proudem energie. Viděla, jak muž zkouší pochopit, co se děje jeho svět, kde byla Vendula vždy tichá a poddajná, se rozpadá.

Víš, Lukáši řekla, už se nebojííc jeho reakce teď už chápu, proč sis myslel, že nic nedělám. Prostě jsi neviděl, jak se snažím, jak jsem unavená, jak dělám vše pro tebe. Teď to uvidíš. Takže nebuď překvapený, když vyhodím staré šaty a kouknu do obchodu po nové. A taky si zahraju na klavír vždyť jsi se smál, že jsem hudebně nic nedokázala, ale umím víc než jen psí valčík a cikánku. Poslouchej

Otevřela víko klavíru, položila prsty na klávesy a najednou zazněla krásná melodie, kterou ani sama nečekala.

Aleš ji sledoval oči široce otevřené a pošeptal:

Vendulko, co to děláš? Nikdy jsi to nedokázala! Jsi jiná.

V jejím obličeji se objevila upřímná, neomluvná úsměv ne ten trapný, jenom výmluvný. Uvnitř se rozhořela nová jiskra, pět plamenů, které slibovaly nejen přežít, ale opravdu žít. Žít naplno, mít místo i pro sebe, pro své touhy, a možná i pro novou, zdravější lásku k manželovi, založenou na vzájemném respektu, ne na sebezapření.

Vendula netušila, kdo přesně ti pět dárců byli, ale zdálo se, že byli silní a talentovaní. Nejenže jí zachránili život, ale také mu vdechli nový smysl.

Aleš na ni hleděl s obdivem.

Říká se, že není třeba se ptát, proč se to stalo, jen co ztoho vyjít může. Možná jsou tyto těžkosti posláním, aby nás znovu naučily, jak je život krásný.

Jak krásná je jaro i zima, bláto i mráz. Každý den je zázrak, první i poslední paprsek slunce. Úsměvy blízkých, jejich podpora i slabosti jsme prostě jen lidé A když milující manžel začne mrkat a bručet, možná ho potřeba připoutat, aby si vzpomněl, že je muž.

Dokud můžeme, žijme naplno a oceňujme vše, co máme, jinak se to ztratí.

Rate article
Add a comment