Přijela jsem na návštěvu, stýskalo se mi po tobě, ale děti jsou mi jako cizí.

Dobré zprávy

Rodiče mají vždy starost o své děti. Někdy jsou však rodiče svými dospělými potomky zklamáni. Kdo jsou tedy dospělé dcery v našem dnešním příběhu?

Příběh maminky.

Marie vychovala tři děti. Všechny už jsou dospělé a žijí svůj samostatný život. Nejstarší syn má rodinu a práci v cizině. Posílá z Vídně pohlednice a fotky k Vánocům. Maminka si je láskyplně schovává a čas od času si je znovu prohlíží.

“Stýská se nám po tobě, synu. Nemohl bys nás navštívit? Aspoň bychom konečně poznali vnoučata a tvou manželku,” píše mu Marie.

Prostřední dcera má manžela vojáka. Často se stěhují. Společně vychovávají malou dceru. Někdy přijedou na návštěvu. Manžel Marie si zetě velmi váží dcera si vybrala poctivého muže.

Nejmladší dcera, Eliška, rodinný život nemá. Byla vdaná a měla syna, ale její muž ji opustil. Poslechla radu své matky, aby se přestěhovala do města, a vydala se za lepšími podmínkami. Ve městě se zaměstnala v oděvní továrně jako švadlena a syna vzala s sebou.

Marie se rozhodla nejmladší dceru navštívit.

“Vydržíš beze mne týden?” zeptala se Marie svého muže Jana. “Chtěla bych za Eliškou, zjistit, jak se jí daří.”

Jan ji vyprovodil ze dvora. Nebude to pro ni jednoduché s těžkými taškami, ale raději udělá radost své dceři. Marie se celé hodiny trmácelavagonem druhé třídy. Těšila se, až Elišku po dlouhé době zase uvidí. Už to byly tři roky, co se naposledy obejmuly.

“Mami, proč jsi neřekla, že přijedeš? Právě teď jsem v práci. Pro tebe na nádraží můžu přijít až večer.”

“Omlouvám se, chtěla jsem tě překvapit!” usmála se Marie. “Zvládneš mě pak vyzvednout?” “Ano, to je v pořádku.” Nakonec se ale rozhodla, že půjde sama.

Když dorazila, čekal za dveřmi vnuk Tomáš. Už vysoký a připomínal svému dědovi, když byl mladý.

“Ahoj, chlapče!” radostně ho objala Marie. “No tak dost, babi!” vysmekl se Tomáš z objetí. “Proč jsi nepřijela dřív?” ptala se unavená žena. “Musel jsem uklidit a prostřít na tvůj příjezd, máma přišla dřív z práce, aby ti uvařila guláš a smažila vepřové řízky.”

Zrovna v tu chvíli zavolal Marii manžel, a ona mu trochu znuděně oznámila, že je v pořádku, že jí někdo pomohl s cestou a zrovna večeří u stolu, který připravila Eliška.

Když servírovala guláš, dcera se zeptala: “Dáš si jeden řízek, nebo dva?” Marie byla tak unavená a hladová, že by zvládla tři, ale rozumně řekla: “Nech je na stole, uvidíme”.

Nakonec na stole přistálo pět řízků. Taková byla slavnostní večeře, kterou dcera připravila matce. Marie pomyslela, že mají asi finanční starosti, a rozhodla se, že jim jistě pomůže. Během večeře se dcera hned ptala, kdy se maminka plánuje vracet domů. Ženu to zaskočilo a řekla, že když překáží, může odejít klidně zítra.

Marie pak celý den strávila sama doma. Večer byl každý zavřený ve svém pokoji, dělal si, co chtěl. Nakonec ji vnuk nechal samotnou a šel k sousedům, Eliška šla s přáteli. Maminka zůstávala stále o samotě.

Marie se začala nudit a docházelo jí, že tu vlastně není potřeba. Začala si balit věci. Slyšela, jak se Tomáš ptá své matky: “Kdy přijede strejda? Měli jsme jít na ten fotbalový zápas.”

“Až odjede babička,” odpověděla Eliška.

Marie, rozrušená, sbalila věci a vyrazila ke dveřím. Nikomu se už nerozloučila. Její muž, který už ji dávno postrádal, na ni radostně čekal. Ukázalo se, že i přes všechnu lásku a péči, kterou dětem věnovali, už pro ně dávno nejsou potřební.

Rate article
Add a comment