Příbuzní nás chtějí navštívit, protože bydlíme u moře

Dobré zprávy

Moji přátelé, Lukáš a Eliška, bydlí nedaleko Lipna. Minulé léto šel tenhle pár na křest, na kterém měl Lukáš být kmotrem. Po obřadu v kostele, jak to bývá zvykem, se konala oslava. Tam se setkali s prarodiči dítěte. Ti celý večer nemohli skrýt radost, že jejich vnouče má takového kmotra. V jejich očích byl Lukáš výjimečný člověk a byli pyšní, že jsou s ním rodině spjatí.

Obzvlášť se jim líbilo, že Eliška s manželem žijí u přehrady.

To je úžasný kmotr! tetelila se babička štěstím. A navíc bydlí přímo u vody to je nádherné! Teď budeme mít koho navštívit u Lipna. Už nemusíme shánět pronájem přece. Rodina je přeci rodina. Lukáši, jaké štěstí, že jsme teď příbuzní!

Upřímně by mě nenapadlo, že babička bude svůj slib brát tak vážně. Za pár týdnů skutečně přijeli. Ale ještě předtím Lukáše kontaktoval otec dítěte, Ivan, jestli by rodiče mohli přijet na tři, čtyři dny. Po domácí poradě se Eliška s manželem rozhodli je ubytovat. Odmítnout by se přeci nehodilo. Jenže byla hlavní sezóna, Lukáš i Eliška byli přes den v práci, takže hostit návštěvu nebylo moc pohodlné. Eliška si dokonce musela vzít volno, aby se o ně pořádně postarala.

Prarodiče přijeli, pár dní si užívali sluníčko u přehrady, a nakonec s poděkováním zabalili a odjeli.

Eliška tehdy rozhodla, že příště řekne ne kdyby se rozhodli opět překvapit návštěvou. Malý dvoupokojový byt nebyl na podobné akce stavěný, navíc byla sezóna nejdražší a bylo potřeba šetřit peníze, aby na zimu bylo dost.

Když jsem se o tom dozvěděl, překvapila mě jedna věc. Rodiče kamarádů, už pěkně v letech (oběma je přes šedesát), vychovali své děti i vnuky. O co tu šlo? Prostě využili rodinných vazeb, a udělali si z mých přátel takovou bezplatnou ubytovnu u Lipna?

Myslím, že ano a navíc neváhali slíbit, že se brzy zase vrátí…

Rate article
Add a comment