Předražená lež

Dobré zprávy

Kateřina myla vanu, když do bytu vtrhl Roman — s obličejem pokrouceným vztekem a panikou.

„Cos to provedla?!“ vykřikl a prudce za sebou zabouchnul dveře.

Kateřina se okamžitě narovnala a vyšla do předsíně.

„Co se stalo?“ podivila se a zmateně na něj pohlédla.

„Proč jsi za ní šla?!“ zařval jí přímo do tváře.

„Za kým?“ otevřela překvapeně oči.

„Za Zdenou! Varoval jsem tě! Prosil jsem, ať se do toho nemícháš!“

„Rome, můžeš mi normálně vysvětlit, o čem mluvíš?“

„Řeklas jí to?! O nás?!“ Roman těžce oddychoval a utíral si pot z čela.

„Ano, řekla. A ona to pochopila, chápeš? Řekla, že nám nebude stát v cestě. Už si vybírám svatební šaty — podívej, jak mi to sluší!“

„Šaty? Svatební?!“ Roman se nervózně zasmál. „Katko, tys se úplně zbláznila?“

„Myslela jsem, že mi poděkuješ,“ upřímně řekla. „Udělala jsem vše, abys nemusel trpět. Vždyť jsi říkal, že je slabá, že se zhroutí, když odejdeš. Ale ona je silná. A sama tě pustila.“

Roman pomalu klesl do křesla, pak vstal a pohlédl na Kateřinu, jako by ji viděl poprvé.

„Ty nechápeš…“ nedořekl, popadl brašnu a odešel, aniž by za sebou zavřel dveře.

Nemohl odejít od Zdeny. Ani teď, ani nikdy. Protože právě ona ho vytáhla ze dna, když mu v peněžence zbývalo jen pár stovek korun. Dala mu všechno: práci, střechu nad hlavou, auto, postavení. Vše, o čem jen snil, když se tísnil s kamarádem v podnájmu.

Kdysi byl obyčejným prodejcem, žil od výplaty k výplatě, šetřil na jídle, aby si jednou za měsíc mohl dovolit kavárnu. Dívky se na něj dívaly, ale vždycky to nějak nevyšlo — buď bydlely v podnájmech, nebo jezdily vlakem z předměstí. A on toužil po něčem víc — po krásném životě, po dostatku, po chuti úspěchu.

Tak se ocitl ve fitness centru — díky zkušební lekci zdarma. A tam jeho pohled padl na Zdenu. Štíhlá, upravená, sebevědomá. Starší o deset let, ale s šarmem, kterému nebylo možné odolat. A především — měla peníze. Měla vlastní firmu.

Udělal vše pro to, aby se s ní „náhodou“ potkával častěji. A jednoho dne mu Zdena sama nabídla práci — s dvojnásočným platem. Pak bydlení. Pak auto. Pak už každé ráno vstával v jejím bytě, jezdil jejím autem, pracoval v její společnosti. Vše za něj bylo rozhodnuto. Stačilo jen přikývnout.

Ale zvyk na dobrý život v něm vypěstoval nevděk. Začal si myslet, že si zaslouží víc. A tak se v jeho životě objevila Kateřina — mladá, krásná, nezávislá. Scházeli se tajně. Věděla o Zdeně a chtěla, aby odešel. On váhal.

A pak, když mu Kateřina oznámila, že je těhotná, prostě zmizel. Nezvedal telefony. A ona — šla za Zdenou.

Ale Zdena neplakala. Nedělala scény. Klidně vyslechla, poděkovala a řekla:

„Pokud budete mít dítě, měli byste být spolu. Nebudu vám stát v cestě. Ani minutu.“

Když se Roman vrátil domů, u dveří stály kufry. Zdena mu podala klíče a popřála štěstí. Koktal, že si to Kateřina vymyslela, že je to past. Ale nikdo ho neposlouchal. Odešel — bez práce, bez auta, bez domova.

Pokoj v ubytovně našel až večer. O dva týdny později se dal na práci v obchodě — s nóbl titulem „vedoucí prodejny“, ale ve skutečnosti jen vysvětloval zákazníkům, čím se jeden gauč liší od druhého. Kateřinu zablokoval a poslal jí poslední zprávu: „Vyřiď si to sama.“

Necítil se provinile. Podle něj mohli za vším všichni — ženy, okolnosti, kdokoli. Jen ne on sám.

Kateřina mezitím zjistila, že test byl falešný — těhotná nebyla. Ale zůstala zraněná.

„Věřila jsem mu,“ plakala u kamarádky. „A on mě využil.“

„Katko, jsi dospělá žena,“ pokyvovala hlavou přítelkyně. „A věříš pohádkám? V ‚kluka, na kterém stojí celá firma‘? No nebuď Pinocchio v sukních.“

„Ale já mu uvěřila…“

„Právě. A neměla jsi.“

Lekce byla jasná — ne každý, kdo ti nabídne svět, ho skutečně chce sdílet. Někdy je to jen cena za vlastní pohodlí.

Rate article
Add a comment