Přátelé přátel přátel přátel přátel nás přišli navštívit během dovolené: Přál(a) bych si, abych neřekl(a) ne.

Dobré zprávy

Pamatuji si, že před několika lety mi zavolala stará kamarádka ze střední školy, Anežka Nováková, a velmi mě prosila, zda bych mohla ubytovat její nejlepší přátele na týden u nás doma. Rozhodli se odpočinout si u vody, v našem tehdejším klidném městečku byly to prázdniny a každý toužil po chvíli pohody u Berounky. Připadalo mi zvláštní odmítnout, tak jsem nakonec souhlasila. Nicméně, hned jsem jim vysvětlila:

Prázdninová sezóna je v plném proudu, takže jim nemohu nabídnout pokoj zadarmo. Ale zároveň mi není úplně příjemné účtovat poplatek přátelům tvých přátel.

Anežka na to odpověděla: Neboj, zaplatí. Peníze nejsou problém, jen se obávají, aby nenarazili na podvodníky, víš ti, co berou zálohy předem a pak návštěvníky vůbec nepustí do pokoje nebo je vyhodí uprostřed dovolené.

No, nakonec jsem přistoupila na to, co se nabízelo. Kdybych tušila, co mě ta dovolená bude stát, nikdy bych na to nekývla.

Bylo mi trochu nepříjemné, tak jsem jim poskytla slušnou slevu dostali pokoj za polovinu ceny. Ten den dorazili. Místo slibované rodiny přišla mladá dívka, Terezie Svobodová, a s ní desetiletý chlapec, Jirka. Bylo to zvláštní, ale byli to kámoši, takže jsem to vzala jako fakt. Jenže ve třílůžkovém pokoji jim asi nebylo moc pohodlně.

Přivítání proběhlo mile, uvařila jsem jim domácí večeři a po jídle jsem je provedla okolím ukázala jsem jim zámek, staré náměstí a řeku. Popřála jsem jim příjemnou dovolenou a odešla ke svým povinnostem.

Druhý den nastal malér: syn mých hostů střílel z vodní pistole na zapnutou televizi. Rodiče byli přítomni, ale to nezabránilo, aby se televize pokazila. Slíbili, že opravu zaplatí dodnes čekám. Naštěstí jsem jim z vedlejšího pokoje půjčila jinou televizi. Co jiného dělat večer?

Potom se stalo, že rodina spálila konvici. Omlouvám se, vlastně Terezie na ni zapomněla a nevylila do ní vodu.

Když začali stěhovat nábytek, rozlomili dvě nohy jednu ze stolku, druhou z nočního stolku. Zdálo se jim to směšné Hehe, máte tu spoustu podobného nábytku! Nalepíme nohu páskou a bude to v pohodě. Noční stolek podložíme to není nic zásadního.

Vrchol všeho byla bouřlivá večírka, která skončila až ve dvě v noci, s křikem a hlasitou hudbou. Když jsem je kolem jedenácté poprosila, aby hudbu trochu ztlumili, odpověděli: Klid, máme za to zaplacené! Zvuk sice stáhli, ale až na druhou výzvu.

Nemělo smysl se hádat s opilými lidmi a rozhodla jsem se počkat do rána. Pak jsme si s párem vážně promluvili dala jsem najevo, že takové chování tu akceptovat nemůžeme, nejsou tu sami a také ať si dávají pozor na spotřebiče.

Hosté se tvářili rozmrzele: Zaplatili jsme, ne? Byla jsem už rozčilená: Děkuji, že jste přijeli díky kamarádce jinak byste tu nebyli.

Po tomto rozhovoru se začali chovat trochu slušněji a dál už nic neponičili. Ale přátelství tím skončilo.

Přestali jsme si navzájem psát, a přesto si vzali všechny dárky a suvenýry, které jsem pro ně a pro Anežku nachystala. Navíc v jejich zavazadlech skončily dvě velké koupelnové osušky a jeden kuchyňský ubrus terakotové barvy.

Musím poznamenat, že šlo o nejlepší přátele mé kamarádky. S Anežkou jsme byly nerozlučné celé gymnázium, dokud se nenechala oddat a neodstěhovala se do Plzně. Vždy popisovala své známé jako slušné a milé lidi. Kdyby takoví byli, mohli by u nás trávit léto každý rok.

Ale život to zařídil jinak. Anežka dlouho mlčela; až jednou mezi řečí prohodila, že jim prázdniny u nás moc nesedly: Prý jsem na ně pořád něco měla a kazila jsem jim atmosféru. Přitom za to zaplatili spoustu peněz!

Bohužel, za těch pár korun, co zaplatili (něco přes osm set korun za týden), nelze pořídit ani novou televizi nebo konvici natož stůl, stolek, povlečení a ručníky. Nepočítám nervy a stížnosti ostatních hostů. To všechno ovlivní pověst i příští turistickou sezónu.

Ale zkušenost jsem nabral dnes už vím, že někdy je lepší prostě odmítnout.

Rate article
Add a comment