„Pracuješ v chovatelských potřebách, tak nám přines krmivo pro kočky“: slýcháno od rodičů mé manželky

Dobré zprávy

Je fér říct, že jsem nedávno nastoupil do zverimexu v centru Brna. Zkušební doba mi skončila v červnu a pak mě přijali natvrdo do kmene. A teď vám prozradím, co to obnáší.

Stálí zaměstnanci v našem zverimexu mají každý měsíc takový malý bonus smějí si rozebrat věci, co už se neprodávají. Třeba krmivo s pomačkaným obalem nebo prošlou expiračkou, obojky s povoleným švem, prostě šroty, co už zákazníkům nedáme.

Jak se to dělí? Prostě po dobrotě dohodou, ať se nikdo nepopere. Já, ačkoliv doma nemám ani rybičku, stejně vždycky něco lapím.

Poprvé jsem z toho vyfasoval pytel kočičího žrádla. Přenechal jsem ho tchánovi s tchyní, protože mají doma Márinku, kocourka čistokrevného brněnského původu, podle nich aristokrata.

Záhy mi došlo, že asi pokaždé budu zkoušet urvat něco pro kočku. Jak jinak, když už jsem ten šlechetný zeť z města zázraků!

Příště padl los na škrabadlo. Pravda, bylo lehce načaté – trochu švu pocuchané – ale tchyně je machr na jehlu, sešila a bylo. Jenže jásot se nekonal. Byli bez krmení a místo vděčnosti jsem slyšel:

Proč jsi nevzal jídlo?! Máš ruce, ne?

Přiznávám, moc příjemné to nebylo. Už minule jsem jim vysvětloval, jak to s těmi zbytky z krámu je, ale to šlo jedním uchem dovnitř, druhým ven. Tak jsem to zopakoval a oni přikývli, jakože rozumí, ale pohled mluvčí jasně říkal opak.

Cestou domů jsem řekl manželce (Martina, jak jinak), že prostě každý měsíc koupím kvalitní baštu pro jejich Márinku. Když ji dostanu zadarmo, šoupnu jim ji, a hotovo. Dohoda jako Brno.

Jenže divné bylo, že během dalšího měsíce zmizelo 10 kg krmení. Ptám se tedy tchyně, co se stalo. A ona s neviňoučkým úsměvem přizná, že už slíbila sousedce něco poslat, protože ona taky má kočku a že přece vím, že donesu další várku, tak proč by se nedělila. My jim pak museli koupit krmení dražší než kuře v luxusní restauraci.

Znova jsem vysvětloval přináším to pro jejich kočku, ne pro panelákovou kočičí mafii.

A odpověď? Nalejvárna:

Vždyť ty přece makáš ve zverimexu!

Zřejmě si fakt myslí, že jsem odpovědný za to, že Márinka není permanentně přesycená.

V ten moment jsem si řekl, že téhle kočičí komedii musí být konec. Prostě jsem tchánovcům oznámil, že odteď už nedonesu domů ani granuli. S tím, ať už fakt nic nečekají, protože už bych byl brněnský Don Quijote, co bojuje se skladem.

No, jak říkáme: lepší konec s hrůzou než hrůza bez konce.

Rate article
Add a comment