Požádala jsem svého manžela, aby se o ni postaral, ale odpověděl mi tak tvrdě, že jsem si sbalila věci a odešla.

Dobré zprávy

Problém je v tom, že jsem se podruhé vdala. Z prvního manželství mám dceru, ale bývalý manžel se nikdy do výchovy dítěte nezapojil a ani neplatil alimenty v korunách.

Nezlobila jsem se na něj, protože jsem věděla, že není opravdový chlap. Naučila jsem se spoléhat jen sama na sebe. Měla jsem dobrou práci, solidní plat, nechybělo mi vlastně nic. Podruhé jsem se vdala, ale tchýně mě ani mou dceru nepřijala, a můj muž byl k mé dceři chladný a lhostejný. Druhý manžel nijak nespěchal s tím mít vlastní děti. Říkal, že je ještě příliš brzy a necítí se zralý na zodpovědnost.

Nechala jsem to být, protože jsem v práci řešila důležitý projekt a byla jsem neustále zaneprázdněná. Měla jsem naplánovanou schůzku s významnými partnery, jenže jsem nevěděla, komu svěřit svou dceru. Napadlo mě požádat manžela, aby o ni na chvíli pečoval.

To ráno se mi zdálo, že zvoní všechny zvony v Praze. Vstala jsem za úsvitu, opakovala si v zrcadle úvodní řeč. Plánovala jsem odvézt dcerku do školky a vyzvednout ji až po schůzce, ale ráno jsem přistihla holčičku, jak má tvář rudou horečkou. Poprosila jsem manžela, jestli by na ni mohl dohlédnout, protože jsem ze služby nemohla chybět. On ledabyle odvětil, že je to přece moje dítě a já si mám sama rozmyslet, jak ji léčit a co s ní dělat.

Nechápala jsem, co dál. Zavolala jsem své tchyni, zda je doma, a s dcerou jsme k ní šly. Bez výrazů mi pověděla, že se o moji dceru starat nebude, protože není “její”. Koupelna se najednou proměnila ve vlakové nádraží a všechno kolem se vlnilo jako Labe, když brečím. Poděkovala jsem jí a zmínila, že ji tedy vezmu do práce, a v tu chvíli se trochu smilovala a řekla, že s ní chvíli zůstane.

V práci šlo všechno jako ve zpomaleném filmu, slova kolegů mi splývala v ozvěny jako zpěv Karlova mostu. Šla jsem pro dcerku. Tchyně si na ni stěžovala, že prý vůbec neposlouchá a nedá jí pokoj. Slibovala jsem, že už ji nikdy nebudu obtěžovat.

Doma jsem sbalila všechny věci v taškách se míchaly boty se sny a pastelky s mouhou. S dcerou jsem odešla k mojí mamince už nemohu žít s někým, kdo moji holčičku nikdy nepřijme. Nad střechami Žižkova jsem zahlédla dvě vosy hrající si s klíčem a věděla, že je to správně.

Rate article
Add a comment