Byla považována za špatnou matku a špatnou manželku
Jedna moje známá, matka tří dětí, se nedávno znovu vdala. Jak se jí to podařilo, je pro mě velkou záhadou. Ne, nemyslím si, že by se matky s více dětmi nemohly vdát. Mohou, pokud je někdo miluje! Jen co si pamatuji z jejího prvního manželství, vždy byla tou „nejhorší matkou a nejhorší manželkou“. Několikrát jsem byla v jejím starém domě. Vzpomínám si na ni vždy unavenou, vyčerpanou a zmatenou.
Jednou se jí připálila kaše, jindy si její nejmladší po dlouhý čas hrál v mokrých punčochách, zatímco ona se snažila stíhat všechno – připravit děti do školy, vařit obědy i večeře a udržovat alespoň minimální pořádek v domě, protože její muž miloval pořádek. Sběrala hračky, které děti rozházely po celém domě. Současně brouzdala po internetu a vyřizovala pracovní e-maily, protože příjem jejího muže nebyl zdaleka dostatečný. Celý její život připomínal nekonečný chaotický kolotoč.
Když se její muž vrátil z práce, rozhlédl se kolem a bez jakéhokoli zájmu prohodil:
– Dej kočce napít! Udělej něco užitečného…
Řekl to napůl žertem, napůl vážně. Ale já si jeho slova dobře zapamatovala.
A moje kamarádka nechala počítač, hrnce a uplakané punčochy a s omluvným úsměvem nalila misku s vodou pro kočku. Aby udělala jedinou užitečnou věc za celý den.
Tehdy jsem udělala hloupost. Abych trochu odlehčila situaci, navrhla jsem polovičkou vtipu, aby nechala kočky a nedodělanou večeři, vzala děti a zajela si do kavárny.
– Já vezmu i svoje děti.
– Je už na to stará! – dodal její muž. Taky jako by žertem…
Koukala jsem na tu ženu a s hrůzou si uvědomovala, že je ve skutečnosti mladší než já. A pokud je ona stařena, kdo jsem potom já?
S omluvou řekla, že mají rádi domácí jídlo. A začala prostírat stůl, kde její muž seděl a čekal. Děti mezitím znovu rozházely hračky a ona je jakousi neviditelnou třetí rukou sbírala, protože jejímu muži záleželo na pořádku. Její telefon zazvonil, pravděpodobně pracovní pošta.
– Přestaň sedět celý den na internetu, – řekl muž.
Rozloučila jsem se a odešla.
„Je to moje vina“
Ona si nikdy nestěžovala. Nikdy! Ať jsem se zeptala jakkoli, vždy odpověděla, že je všechno v pořádku. Čím více byla unavená a sešlá, tím pevnější byla její odpověď: „Všechno je v pořádku!“ A přitom skrývala pohaslé nevýrazné oči.
Měli jsme vždy hodně společných známých. A dozvídala jsem se z různých stran, že její tchyně s ní není spokojena. Snacha je špatná matka, protože mladší spadl z kola a zranil se na obočí. Sešívali ho. Měla na něj dohlížet, místo aby se věnovala nesmyslům… Snacha je špatná manželka, protože doma je nepořádek a muž i děti nejsou dobře živení.
Jednou šel její manžel do školy a potom doma byl skandál.
Nejstarší něco provedl a vše kvůli tomu, že „špatná matka“ se nevěnuje správnému výchově.
Říkalo se, že začala brát antidepresiva, protože byla špatnou matkou a špatnou manželkou. Nic neudělala, neboť na to prostě neměla sílu… Dokonce i děti to pochopily.
– Mami, jsi špatná! – křičel nejmladší, když jsme byli venku. – Nečteš mi knížku. Vytáhla knížku z kabelky a unaveně a rezignovaně začala číst. Opravdu chtěla být dobrou matkou.
Potom se rozvedli. Manžel potkal jinou ženu. Pravděpodobně lepší manželku a hospodyni. Ale, pro spravedlnost, platí alimenty a komunikuje s dětmi.
– No, tak to je, – řekla mi má známá na přímé otázky. – Asi jsem sama vinná.
Poté se s dětmi přestěhovala, vyměnili byt a dlouho jsme se neviděly.
„Z ošklivého káčátka – v labuť“
Utekla doba a nedávno jsme se „našly“ na sociálních sítích. Sama mi napsala.
Byla jsem překvapená. Z profilového obrázku na mě koukala jiná, neznámá žena. Jasná, krásná, šťastná a plná energie. Zaujalo mě to a navrhla jsem setkat se.
Potkaly jsme se v kavárně. A já svým očím nevěřila. Byla skutečně jiná. Jakási sebevědomá v sobě, v životě, v lidech. Tehdy jsem zjistila, že je znovu vdaná.
– Sama nevím, proč si mě všiml, – sdílela se mnou. – Bylo mi úplně jedno. Jen přežít…
Ale muž neustoupil, dvořil se jí, spřátelil se s jejími dětmi a navrhl jí sňatek.
A ukázalo se, že je tou nejlepší matkou a nejlepší manželkou. Připálila vajíčka – nejlepší hospodyně.
A druhý den už pekla koláče, protože byla nejlepší. A chtěla těšit ostatní.
Doma byl nepořádek – skvělá matka a manželka. Protože se ukázalo, že je možné společně uklidit a u toho se zasmát.
Ukázalo se, že není nutné tahat sama tašky z obchodu, jen aby ti někdo vyčetl, že jsi opět na něco zapomněla. A to jen proto, že se věnuješ nesmyslům. Je možné jít nakupovat společně a zasmát se, pokud na něco zapomeneš. Ukázalo se, že není žádná stařena, ale nejkrásnější žena na světě. A večer si už dělá účes, jen aby uvítala muže z práce, který ji považuje za krásku.
Ukázalo se, že je úžasná, protože navíc stíhá i pracovat. Ale to není vůbec nutné. Jen pokud sama chce. Ukázalo se, že není takové zbytečné nic, jak si o sobě dlouho myslela. A to jen proto, že ji někdo miluje, chválí a oceňuje. A neponižuje.
…Poslouchala jsem a žasla. A pak pro ni přijel její nový manžel. A já vše pochopila. Víte, díval se na ni tak, že opravdu kvete. Nebylo možné nekvést. Mluvil a staral se o ni tak, že nebylo možné nestát se tou nejkrásnější ženou na světě.
Přivezl s sebou i její tři děti. Viděla jsem je jen na okamžik. Ale i na ten okamžik bylo jasné, že je tou nejlepší matkou. Tak se chovaly.
A to proto, že vedle ní stál člověk, který jí pomohl k tomu uvěřit. Z ošklivého káčátka udělal nádhernou labuť… Je to tak důležité, když máš vedle sebe někoho, kdo ti pomůže stát se tou labutí. Protože labuti je třeba dát čas, síly a lásku, aby roztáhla křídla.
Ne, neříkám tím nic konkrétního. Nechci nikoho obviňovat. V životě se stává různé. Ale to je takový příběh. A moc mě zajímá, co si teď myslí její první manžel.
