Poté, co si můj manžel za mými zády tajně nechal udělat test otcovství, jsem se rozhodla ho opustit

Dobré zprávy

Vzpomínám si, jak jsem svého muže, Michala, poznala v Olomouci. Chodili jsme spolu tři roky, než jsme zamířili k oltáři, a brali jsme se na krásné lidové svatbě v kostele svatého Mořice. Teď je to dva roky, co jsme byli manželé.

Michal byl mým prvním i jediným muže v životě. Nikdy jsem se dokonce ani neotočila za jiným chlapem. Přesto byl Michal hrozně žárlivý. Těhotenství bylo plánované a oba jsme měli obrovskou radost, když se na testu objevily dvě čárky. Michal odjakživa snil o synovi a byl přesvědčený, že to bude kluk, ještě než se na ultrazvuku vůbec něco ukázalo. O to víc jsme oba zůstali jako opaření, když nám na kontrole v nemocnici Milosrdných bratří doktorka oznámila, že čekáme holčičku.

Od té chvíle se Michal v myšlenkách začal hlodat pochybnostmi. Začal mi dokazovat, že v jejich rodině je silné sémě, protože mají samé kluky. Jeho tatínek měl jen syny, on sám měl jen bratry a žádnou sestru. Tenkrát jsem měla chuť vytáhnout učebnici biologie a vysvětlit mu, čí chromozom vlastně rozhoduje o pohlaví dítěte! Přála jsem si snad poprvé v životě, aby se doktoři spletli a abych měla syna, jen aby byl klid. Ale narodila se nám holčička, dali jsme jí jméno Kristýna.

Michal se snažil radost z dcery předstírat, ale moc mu to nešlo. Začal stále častěji narážet na to, zda je dítě jeho. Jeho rodina tomu také nijak nepomáhala a často si neodpustili poznámky. Bylo to pro mě hluboce urážlivé. Zvlášť když Kristýnka byla už od narození světlovlasá, modrooká, kopie mě samotné v dětství. Michal byl tmavovlasý a hnědooký. Denně jsem musela vysvětlovat, proč holka není jeho obrazem. Přes všechny moje snahy jsem ho ale stejně nepřesvědčila.

Takhle to trvalo víc než čtyři měsíce. Už jsem byla vyčerpaná hádkami a neustálým dokazováním. Až jednoho dne najednou Michal obrátil stal se z něj laskavý a pečující táta. Myslela jsem, že v sobě našel klid a že se konečně smířil s tím, jak Kristýnka vypadá. Ale v koutku duše bylo něco jiného.

Na Kristýnčiny první narozeniny jsme pozvali spoustu příbuzných, hlavně Michalovu rodinu. Čím byla malá starší, tím víc se podobala mně což samozřejmě neuniklo ani pozornosti mého muže. Jeho příbuzní denně přilévali olej do ohně svými poznámkami o vychovávání cizího dítěte. Jednoho dne Michalovi ruply nervy oznámil rodině, že je si svou otcovskou jistý, protože si potají nechal udělat test otcovství.

Teprve večer jsem s ním o tom mluvila a Michal mi přiznal, že když bylo Kristýnce čtrnáct týdnů, skutečně nechal provést DNA test. Výsledek byl jasný Kristýnka byla jeho dcera. Nic mi ale neřekl, a tak jsem najednou pochopila, proč se jeho chování najednou tolik změnilo. Doufala jsem, že jednoduše znovu objevil lásku ke své dceři, ale místo toho mě bolela představa, jak mi nedokázal důvěřovat ani v tak zásadní věci, že mi ani neřekl pravdu. V tu chvíli to bylo, jako by na mě vysypal pytel smetí.

Bylo mi z něj špatně a začala jsem o něm smýšlet úplně jinak. Při představě, že mám s takovým člověkem žít po zbytek života, mě zamrazilo. Dcera sice byla jeho, ale on dal jasně najevo, že mu na mém slovu nezáleží. Rozhodla jsem se podat žádost o rozvod.

Michal zůstal v šoku a snažil se mi své jednání vysvětlit, ale já už poslouchat nechtěla stejně jako on neposlouchal mě před rokem. Jeho rodina si ťukala na čelo, prý to není důvod k rozvodu a jednou toho budu litovat. Ani mí rodiče mě zcela nechápali, ale nakonec mi dovolili vrátit se domů. Vím jistě, že nechci strávit život omlouváním a žitím ve stínu podezření. Raději zůstanu s Kristýnkou sama a budu ji vychovávat s láskou a beze strachu.

Co myslíte, udělala jsem správně?

Rate article
Add a comment