Poté, co milenku vysadil z auta, Bučina se s ní něžně rozloučil a odjel domů

Dobré zprávy

Vysadil milenku z auta, pohladil ji po ruce, rozloučil se téměř filmově něžně a vyrazil domů. Před panelákem Buchal ještě chvilku postával, v duchu přemítal, jak přesně tu novinku manželce oznámí. Vyšlápl schody a odemkl dveře.

Ahoj, houknul Buchal. Libuško, jsi doma?

Doma, ozvala se flegmaticky manželka. Nazdar. Mám jít dělat ty řízky, nebo co?

Buchal si přísahal, že tentokrát bude chlapem narovná se, vyhrkne to rovnou, žádné omáčky! Konec dvojí život, dokud mu na rtech ještě nevychladly stopy po polibcích od milenky, než ho zase semele ten každodenní český stereotyp.

Libuško, odkašlal Buchal. Musím ti něco říct… myslím, že bychom se měli rozejít.

Libuše přijala to sdělení naprosto v klidu. Libuši totiž máloco rozhodí. Dřív ji pro tu chladnou vyrovnanost Buchal přezdíval Ledová královna, což jí nikdy nevadilo.

Jakože co? nakoukla Libuše mezi dveřmi z kuchyně. Takže nemám dělat řízky?

Jak chceš, zahučel Buchal. Chceš dělej, nechceš nedělej. Já odcházím k jiné ženě.

Typická česká žena by už běžela po pánvičku a dala mu ji za ucho. Nebo aspoň zinscenovala menší apokalypsu. Jenže Libuše… to je jiná liga.

No jo, to jsou mi věci, odtušila Libuše. A co moje boty z opravny, máš je?

Eee, nemám, zarazil se Buchal. Hele, když je to tak důležité, ještě je teď zajedu vyzvednout, fakt!

No vida, zabručela Libuše. Takovej jseš furt, Buchale. Pošli chlapa pro boty a on přinese cizí.

To ho bodlo. Buchal měl pocit, že takhle si slavné rozuzlení své životní drámy rozhodně nepředstavoval. Chybělo tomu drama, vzlykání v polštáře, nějaká pořádná scéna! Ale co čekal od ženy, které říká Ledová královna?

Libuše, posloucháš mě? Já ti OFICIÁLNĚ oznamuju, že odcházím k jiné a tebe nechávám! A ty tady řešíš boty!

Logicky, já na rozdíl od tebe nikam odejít nemůžu. Mám boty v opravě, pokrčila rameny Libuše. Ty máš boty, můžeš courat, kam chceš.

Žili spolu už dlouho, ale Buchal nikdy nepoznal, kdy si Libuše dělá legraci, a kdy mluví vážně. Právě její neotřesitelnost ho kdysi tak fascinovala člověk od ní měl pokoj, bez hádek, bez scén. Navíc v kuchyni vládla železnou pěstí a postavu měla pořád akorát do české pohádky.

Libuše byla spolehlivá, věrná a studená jako kotva na ledolam. Jenže teď je tady jiná je do ní blázen, žhavě, hříšně a sladce! Nejvyšší čas udělat za tím tlustou čáru a vyrazit do nového života.

Tak hele, Libuše, spustil Buchal slavnostně i trochu nešťastně. Děkuju ti za všechno, ale odcházím. Mám rád jinou. Tebe už ne.

No teda, to je věc, řekla Libuše. Ty mě nemiluješ, ty střevo. Moje máma třeba milovala souseda, táta zase nad pivo a karty neznal. A podívej, jaká jsem nakonec šikula.

Buchal věděl, že hádat se s Libuší je jako házet hrách na stěnu. Všechno to hrdinství ho rychle přešlo. Ani mu už na hádku nálada nevystačila.

Libuško, jsi fakt skvělá holka, zamručel, ale prostě mám rád jinou. Hříšně, žhavě, sladce! Chci k ní odejít, chápeš?

A kdo je ta jiná? povytáhla obočí jeho žena. Snad ne Sylvu Krížovou?

Buchal ustoupil. Rok zpátky opravdu s Krížovou něco měl, ani by ho nenapadlo, že by to Libuše věděla

Ty ji znáš? No to je fuk, nejde o Krížovou.

Libuše si zívla.

Tak možná Tereza Bublavová, že jo?

Buchalovi ztuhla záda. I Bublavová byla jeho epizoda, no to už dávno vyhaslo. A že by to Libuše věděla?

Neuhádla jsi. Je to úplně jiná, úžasná žena, opravdová princezna z mého života. Fakt musím k ní odejít, ať neříkáš nic!

Tak to bude určitě Majka, řekla Libuše s tím svým ironickým klidem. No jo, klasika, Buchale! Největší tajemství v paneláku tvoje Majka Valentová, třicet pět, jedno dítě, dvě interrupce že jo?

Buchal jen lapal po dechu. Přesný zásah! S Majkou Valentovou přece opravdu prožívá tu velkou životní bouři!

Ale jak? To jsi mě špehovala?

Buchale, jsem gynekoložka. Za těch dvacet let jsem prošahala půlku ženských z Prahy a ty jsi zvládl sotva tři. Stačí mi mrknout, a vím, kdo kde byl, ty ňoumo.

Buchal se pokusil vypadat odhodlaně.

Tak třeba ano, jde o ni! Stejně odcházím, mě to nezastaví!

Jsi blázen, Buchale, usmála se Libuše. Mimochodem, na Valentové nic extra zajímavého není. Všechno má v normě, teda na české poměry. A chorobopis princezny jsi někdy viděl?

Ehm, ne? přiznal Buchal.

Tak vidíš. Nejprve do sprchy, pak ti domluvím prohlídku u doktora Dvořáka. A pak teprv můžeš řešit velkou lásku, jo? zívla Libuše. Je ostuda, když manžel gynekoložky neví, jak vypadá zdravá ženská.

A co mám teda dělat? pípl Buchal.

Já jdu dělat ty řízky, kývla Libuše. Ty se osprchuj a dělej si, co uznáš za vhodné. Jestli chceš ženskou bez zdravotních záhad dej vědět, někoho ti doporučím.Buchal stál v předsíni, v ruce igelitku a v hlavě průvan. Z koupelny se brzy začalo linout teplo a pára, do kuchyně se už nesměle vplížila vůně masa Libuše bouchla paličkou do prkénka a zazpívala si do ticha první takt polky. V tom obyčejném zvuku, v tom dobře známém rituálu všedního dne, mu pojednou probleskla hlavou podivná radost.

Ve sprše nad sebou nechal stékat horkou vodu a zkusil si představit ten nový život. Bouřlivý, žhavý, sladký. Však proč vlastně musí člověk odejít, aby našel, co mu chybí? Všechno, čeho si kdy přál být hrdinou, se teď rozplývalo v rytmu tekoucí vody. Přál si být aspoň na chvíli opravdový, odvážný ale přitom nikam nepokročil, jen si připadal směšně nahý pod proudem vody a všemi svými domnělými city.

Ozvalo se opatrné zaklepání.

Buchale, máš tam mokro? Mám ti dát ručník nebo tě mám přijít zrekapitulovat?

Usmál se a vykoukl ze dveří, kapky mu stékaly po zádech i po tváři.

Dík, Libuško. Zvládnu to sám. A víš co? Mám chuť na ty tvoje řízky.

Libuše se pousmála. Podala mu ručník a očima ho pohladila žádný mrazivý led, jen střízlivá, byť tichá spolehlivost v každém jejím gestu.

Tak pojď,” řekla jen. Než vychladnou.

A tak přišel. Proč by taky nemohl? Obouvat boty, aby mohl odejít když doma na člověka celé roky čeká někdo, kdo nikdy neodejde. Protože někdy je třeba říct velká slova, aby člověk pochopil, že štěstí se dosmaží tiše vedle v kuchyni a voní úplně obyčejně.

Rate article
Add a comment